tag:blogger.com,1999:blog-40271510137602105422024-02-20T16:42:25.923+01:00Run and dreamEverything is possible.
Just GO for it.Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.comBlogger81125tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-31210090862846972472013-12-03T21:01:00.000+01:002013-12-03T21:51:45.101+01:00Pětatřicítka je tady, ale stejně to nevzdávám<div style="text-align: justify;">
Pamatuji si, že se mi to zdálo jako dlouhá, předlouhá doba, když jsem si kdysi, dávno tomu :-), řekla, že do těch pětatřiceti ten maraton dám. Přece, času dost. <br />
No a je to tady. Ne ten maraton, ale těch třicet pět. A já posunuju metu. </div>
<div style="text-align: justify;">
Maraton? Možná. Už pro mě není to nejdůležitější. </div>
<div style="text-align: justify;">
Hlavně to nevzdat. Pořád jít dál, at už kroky mílovými nebo šouravými, jak život dá, a nepřestat běhat a žít, jak nejlíp se dá. <br />
<br />
A jinak...mám se fajn. Doufám, že vy také :-).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU7bxN4UgIO9z-YYoXfpTh4HxgKzd1m7Ci79heolvz8e-61dlKYbaCwv5Ih7Gxk3fiZprrjX3lJ9QjcwQqjBgwIzyxsx9ig1hK4XOOrRLwtF9FKGzvXGUpZK1kWskB-XnPYpXHFviGEhA/s1600/hrnek.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU7bxN4UgIO9z-YYoXfpTh4HxgKzd1m7Ci79heolvz8e-61dlKYbaCwv5Ih7Gxk3fiZprrjX3lJ9QjcwQqjBgwIzyxsx9ig1hK4XOOrRLwtF9FKGzvXGUpZK1kWskB-XnPYpXHFviGEhA/s400/hrnek.jpg" width="400" /></a></div>
</div>
Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-79058484323488574992013-08-23T17:12:00.003+02:002013-08-23T17:12:58.940+02:00Střídavě oblačnoaneb na nucené zdravotní pauze...i když občas nevydržím a popoběhnu, je to bída. Ale flintu do žita jsem ještě nehodila.Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-39173458348524536852012-10-12T13:57:00.001+02:002012-10-16T18:43:01.900+02:00Jak jsem to málem zabalila (Můj první půlmaraton II.)<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Žalm 25.<i> Žalm Davidův</i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><i>K tobě, Hospodine, svou duši pozvedám,</i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><i>v tebe, Bože můj, skládám naději. </i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><i>Dej, ať se zahanbení nedočkám,</i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><i>ať nade mnou nejásají moji soupeři!</i></span></div>
<div style="text-align: center;">
...</div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">(Bible - překlad 21.století)</span></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Stojím na náměstí a čekám. Kolem plno cizích lidí a já řeším, že nemám triko. Nojo, kde mám tričko na závod? A pak... pak mi to dojde. Nemám ani boty. Vtom zahlédnu přicházet svého muže. Jde od auta, volám na něj.: "<i>Máš mé boty?" "Jaké boty?!?" </i>"<i>No moje boty, běžecké, boty na závod! Vždyť si je dával do kufru"...</i>tohle se může stát jenom mně, pomyslím si a lomcuje se mnou vztek a zklamání zároveň. Zhluboka se nadechnu... </h4>
<div style="text-align: justify;">
abych vzápětí zjistila, že ležím doma v posteli, celá zpocená, venku je tma jak v pytli, jen měsíc svítí jako rybí oko a do závodu zbývá ještě necelých třináct hodin. Asi mi už doopravdy hrabe. Další dvě hodiny už pořádně neusnu, převaluji se vedle muže jako velryba vyvrhnutá na pláž. Ač si nemyslím, že to nějak prožívám, podvědomí se nejspíš ošálit nedá. S úsvitem sahám po Bibli, kterou mám na počítačovém stole. Občas to tak po ránu dělávám. Ráda bych nějaké povzbuzení po divoké a nepříliš prospané noci, před tím, co mne čeká... a potěší mne, že se mi ho dostává. Kolem šesté se mi daří znovu usnout, ale moc si nepomůžu, za chvíli stejně budeme vstávat... </div>
<div style="text-align: justify;">
Posnídat, zkontrolovat, zda máme všechno, sbalit svačinu sobě, muži, dětem, já si dávám před odjezdem k jídlu ještě těstoviny a můžeme vyrazit. Dvě hodiny cesty a v půl jedné jsme v Blansku. Ráno u nás ještě pod mrakem, tady už slunce svítí na plné pecky, což je moje noční můra. Nerada běhám v horku, a na přímém slunci už vůbec ne (tedy někdy vlastně ano, třeba v zimě, když mrzne, sluneční paprsky fakt potěší :-). No co už. Doma jsem se snažila běhat i v tomto počasí, abych si "zvykla". Abych to měla zažité. Stejně tak jako jsem poslední běhy cíleně běhala hlavně po silnici, místo v mém oblíbeném terénu. Ale stejně tu teď stojím vprostřed náměstí a připadám si tak nějak zvláštně. Nikoho tu osobně neznám. Vím, že tady poběží možná i několik lidí, které znám letmo z internetu, ale ne natolik, abych si troufla jim třeba napsat... Chvíli pozoruji hloučky bavících se lidí, přátel, běžců... koukám, jestli někde náhodou nezahlédnu větší množství<a href="http://maaristaan-runner.blogspot.cz/2012/09/pulmaraton-moravskym-krasem-2012.html" target="_blank"> lebek</a> :-) a pak se konečně odhodlám vejít do budovy, kde bych měla obdržet startovní balíček s čipem a tričkem. Že tu medaile za účast nedávají, to už vím a jsem s tím srovnaná, ale když vytáhnu z tašky pamětní list, tak mě napadne - to neměli jinou/lepší fotku než ty paneláky? Když se běží závod v Moravském Krasu? Ale víc to neřeším. Před budovou zase ty hloučky, veselé a rozesmáté, někteří již převlečení do běžeckého a já mám chuť vrazit tašku s čipem a ostatními věcmi svému muži a vytratit se někam mimo davy :-). Abych ještě něco snědla, soukám do sebe banán a tyčinku. Pak už jenom popíjím. Čas běží a začínají pracovat jak nervy, tak střeva. Jak tohle skončí... To, že nejsem ve své kůži se projevuje ještě na jedné věci. Foťák s sebou sice mám, ale vlastně nefotím( toť u mě věc nevídaná) a ani nechci být mužem před závodem vyfocena. Protože co kdybych nedoběhla, že...Do závodu zbývá asi hodina a já jsem velmi ráda, že jsme sem dojeli až po poledni a ne, jak jsme měli původně v plánu, dopoledne. Bejt tu o pár hodin dýl, asi bych to nerozdýchala a zabalila to potupně už před startem :-).</div>
<div style="text-align: justify;">
Asi bych se měla jít převlíct, nejvyšší čas. Mířím do šaten, skupinky tří postarších a vypadá to, že i zkušených (možná několikanásobných) účastnic tohoto závodu se ptám, jak vypadá trasa a jak moc rovinatý/kopcovitý je terén. Prý mírně táhlý dlouhý kopeček směrem do údolí. Lepší se zeptat, ať vím, co mě čeká. Za mnou do šatny přichází ještě jedna běžkyně, tak o deset let starší a ptá se mě, jak připevnit čip. No, taky se hodlám vyptat, takže ji odkazuji ke zkušenějším. Pak se chvíli zapovídáme. Taky běží prvně, ale z toho, co mi povídá, myslím, že poběží celkem dobře a taky že jo. Naposledy se vidíme na startu. Do zadní kapsy trenýrek si ještě nacpu mobil a energetické tablety. I kdyby pro nic jiného, tak pro psychologický efekt, abych měla co dělat, když už to bude dlouhé, se hodit budou. Vydržím je cucat fakt dlouho :-). Vracím se na místo startu, k rodině. Do závodu zbývá asi čtvrt hodiny a mě se konečně začíná taky zmocňovat euforie. A taky se mi chce čurat. Nejen mě. I mojí dceři. Tak spolu obě dvě běžíme, nebo spíš letíme, přes celé náměstí, já s číslem na hrudi a flaškou v ruce, jako kdyby už odstartoval závod a okolo sedící/stojící lidé nechápavě koukají :-). Před ToiToi budkami vinoucí se pestrobarevní hadi. Dvě růžové budky pro ženy mě pobaví. Tak ještě vrátit dceru tatínkovi a je to tady. Řadím se někam na konec startovního pole, moc dobře vím, že naběháno nemám a jdu do závodu s tím, že budu ráda, když pravé tříslo vydrží a já doběhnu v limitu. V mysli mám verš z Bible, který jsem ráno četla, těší mě podpora těch, kteří ví, že tu dnes jsem. Vnímám už jen tu atmosféru, dav, hluk, ba přímo rachot, ale přesto se cítím tak trochu ztracená mezi všemi těmi "profi"běžci. </div>
<div style="text-align: justify;">
Startovní výstřel, dav přede mnou se pomalu dává do pohybu a tak se pomalu rozbíhám i já. Nalevo za startovní branou zahlédnu muže s dětmi, které mi nadšeně mávají a volají <i>Mami</i>. Před námi jsou dvě kola městem ( okruh v délce1600m) a pak už ven z města směr Punkevní jeskyně. Jestli něco nesnáším, tak je to běh kolem dokola. Nedovedu si představit sebe na běžeckém oválu (i když i toto jsem absolvovala, ba dokonce na jednom stadionu v Londýně při štafetě mezi samými černochy :-), jenže to bylo jen jedno kolo, že). První kolo ve městě a já už vím, že se budu(zatím nevím jak dlouho) potýkat s pícháním pod žebry. Je tu náměstí, opět probíhám spolu s několika dalšími běžci startovní branou, snažím se usmát na mávající a volající děti, muže moc nevnímám, už jsme u kruháče a zase vlevo do kopce a ještě jednou dokola...v ten okamžik se mi na chvíli udělá až fyzicky zle při pomyšlení, že to musím absolvovat ještě jednou-to samé dokola? Právě tohle je chvíle, kdy mi na kratičkou sekundu proběhne hlavou myšlenka závod regulerně zabalit. Ale dýchám, pořád rytmicky dýchám, fixuji očima běžce přede mnou a běžím. Jak mi to v reálu běží pomalu, tak v hlavě mi to běží neskutečně rychle: <i>Přece to nezabalíš po dvou kilometrech! Vzdyť víš, že ti to vždycky tak tři, čtyři km trvá, než se do toho dostaneš.</i> <i>To přece dětem neuděláš! </i>(Kupodivu, na muže jsem nepomyslela, ten by to určitě pochopil:-), ale děti jsem zklamat nechtěla), a v neposlední řadě <a href="http://12honzade.blogspot.cz/" target="_blank">Honzovo</a>: <i>Je to v hlavě, je to v hlavě :-). </i>Mečící kozy na malé zahrádce za dřevěným plotkem vprostřed města mají neobvykle pozitivní vliv na mou běžeckou morálku. Fajn. Běžím dál, dám to. Druhý průběh branou, zamávání dětem a ven z města.Vím, že jsem mezi posledními, za mnou už je jenom pár osamocených běžců, ale s tím jsem víceméně počítala. Prvních pět km - slunce mě ničí, snažím se přežít a rozdýchat píchání v oblasti žeber. Postupně začínám přemýšlet, kde bude možné zaběhnout někde do křoví. Na první občerstvovačce můj žaludek odmítá ledovou vodu, ještěže intový nápoj není tak studený, ten já můžu. Houbičky jsou věc jedinečná, v tomhle počasí fakt oceňuju! Kousek za občerstvovačkou je vedle silnice parkoviště, zabíhám za auto, musím, no prostě můj věčnej problém. Nejspíš to pomohlo, líp se mi běží a podžeberní píchání ustalo docela. Teď běžíme po hlavní cestě kolem továrenského komplexu a mě zaujme slečna se sluchátky v uších, která, uvelebena v tureckém sedu na protější straně silnice, v rukou otevřenou knihu, vypadá, že čte a u toho se náramně baví. Tedy, spíše mi připadá, že se tam snad posadila schválně. Taková provokace! Mám strašnou chuť jí tu knihu vytrhnout a hodit ji oné slečně na hlavu. Tak nějak nevím, kde se ta agrese ve mně bere, vždyť já jsem takový mírumilovný člověk...asi moc slunce :-).</div>
<div style="text-align: justify;">
Před námi odbočka do údolí a v protisměru a objevují první běžci. Poznávám jen Dana Orálka, vedle kterého běží i budoucí vítěz závodu. Neskutečné, jsou rychlí jako vítr. Na silnici si všimnu vyvedeného nápisu -17. km. Tak kluci už mají za sebou 17 kilometrů a my, co jsme na chvostu? Sedm? No, raději snad nepočítat. Postupně nás míjejí další a další vracející se běžci - muži, ženy, jednotlivci i skupinky. Jejich povzbuzování, ať už je to úsměv, gesto, či slovní podpora mnoha z nich mi dává strašně moc. Zažívám to prvně v životě a těší mě ta sounáležitost, to, že i ti poslední někomu stojí za to, aby řekl <i>Dobrý, to dáš </i>nebo <i>Držte se, jen tak dál</i>.<br />
Počítám v hlavě, kolik mi asi ještě zbývá k otočce. Už se těším, až poběžím zpět. Když někdo z vracejících se povzbudivě na nás, pár posledních, volá, že už jen tři zatáčky, běží se mi najednou o trochu lehčeji. A už jsem tu, staré známé lodičky u vchodu do jeskyní, jak je to dlouho, co jsem tu nebyla? Takových dvacet let? Jsem na konci závodního pole, které uzavírá sympaťák na kole. Běžím ještě s jednou paní a spolu s ním a pokec mi dává zapomenout na ztuhlost nohou, která se dostavila kolem15km. Pak už je zase líp, trhnu se a posledních pět km běžím sama, je tu poslední občerstvovačka před městem a na dohled přede mnou běžec, který má zjevně méně sil než já. Chvilku běžíme vedle sebe, prohodíme pár slov, povbudím ho a běžím dál. Už jen na konec ulice, pak kopeček, který jsme vyběhla příliš akčně. Přede mnou je cíl na dosah, ale naráz nemohu popadnout dech, tahám z kapsy kapesník, a na tu chvíli přejdu do chůze. Kratičký okamžik, který mi neskutečně pomohl. A na chodníku už převlečení běžci, volají, že<i> už jen kousek</i>, vidím kruhový objezd, policisty a taky cílovou bránu, naráz mám knedlík v krku a do očí se mi derou slzy.<i> Neřvi a radši přidej! </i>poroučím sama sobě a je tu cílová rovinka, běžím a vnímám jen cílovou čáru, když tu slyším napravo: "<i>Jani, přidej!",</i> koutkem oka zahlédnu volajícího a ne, není to můj muž :-). Ten nakonec můj triumfální doběh totálně prošvihl, protože byl zrovna s dětmi na skákacím hradě, ale odpustila jsem mu :-).<br />
Takže shrnuto a podtrženo: Raději jsem od tohoto počinu nic nečekala, a nakonec jsem díky rozhodnutí jet právě sem nečekaně potkala nového kamaráda, prvně v životě uběhla 21km, poznala zas o fous líp sama sebe (třeba to, že pokud máte druhý prst na noze delší než palec, může se stát, že dlouhý běh Váš nehet odrovná :-) a jaký to vlastně je, běžet s "davem" a ne sama, prostě, tenhle půlmaraton už napořád bude - můj první opravdický závod. Takže, nelituju a těším se, že to přístí rok zkusím znova a lépe :-). <br />
<br /></div>
Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-13979406732594078672012-09-06T16:58:00.001+02:002012-09-06T17:05:55.225+02:00Můj první půlmaraton I.<div style="text-align: justify;">
Začalo to vlastně už minulý rok na podzim, s prvním ročníkem ústeckého půlmaratonu, o kterém se hodně mluvilo a tak nějak mi utkvěl v hlavě. Pak, když někteří běžci na svých blozích začali psát o březnovém půlmaratonu, začal červíček vrtat. S příchodem jara se mi běhalo fakt dobře a já jsem si začala říkat, že do podzimu bych to mohla zvládnout, a tak v květnu posílám příhlášku. Souboj Ústí-Blansko nakonec vyhrává Blansko. </div>
<div style="text-align: justify;">
Trénink na 10km závod mám na nástěnce připíchnutý už nějakou dobu, teď ještě pohledat další, ten na půlmaraton. Navýšit kilometry, pozměnit dosavadní způsob, jakým běhám, plánuji si na léto dokonce i dva místní závody (cca na 10km). Leč plány jsou plány a realita často bývá jiná. S těmi mými nejvíce zamává nemoc vprostřed prázdnin, díky které nakonec tři týdny vůbec nebudu běhat, v jejímž důsledku nepoběžím ani jeden naplánovaný závod a ve zbylých třech týdnech před závodem už téměř nic nenaběhám. Co teď? Má nejdelší vzdálenost uběhnutá po nemoci je 9km. Nejsem zcela fyzicky v pořádku - po nemoci mě stále zlobí pravé tříslo. Bolí i v klidu. Toho se asi nejvíc bojím - že nevydrží. Jít do toho, nejít? </div>
<div style="text-align: justify;">
Nejsem ten typ, co se vzdává bez boje. A tak v týdnu před závodem řeším, co s sebou, řeším, jaké bude asi počasí, řeším jídlo a řeším, co s mou chronicky zlobivou achilovkou a kolenem, které mají na asfalt zcela určitě alergii :-)... Ve čtvrtek se lékarnice vyptávám na tejpovací pásku a ona mě odkáže o pár km dál, do vedlejšího města na rehabilitaci, kde prý to dělají - úžasné, jak na zavolanou, teď ještě aby mě vzali - volám tam a prý mě paní ještě v pátek dopoledne vezme. Posílám díky nahoru. V pátek rehabce vysvětluju, co mě čeká, jaké mám obtíže, kde to bolí, co kde táhne...nakonec odcházím , spokojená s výhradami, protože modrá páska došla, a tak mám na sobě modrý jen jeden pruh :-), zbytek v tělové barvě. Moje první zkušenost s touhle technikou, uvidíme, jestli to bylo dobré rozhodnutí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Je sobota, poslední den před závodem. Myslím, že můj muž se už těší, až bude neděle večer, jen mi to raději neříká. Začínám být lehce nervozní, snažím se o "tom" pořád nemluvit, ale nějak se mi to nedaří. Večer ještě raději kontroluju, jestli mám opravdu všechno - při pohledu na hromadu věcí si vzpomenu na <a href="http://kamazmenohydonesou.blogspot.cz/" target="_blank">Stína</a> a říkám si, co šílíš, holka, vždyť je to jenom půlmaraton, a ne ultra :-), ale pak raději narvu do batohu všechno, protože kdoví jak zítra bude, co všechno se bude hodit a vůbec, vždyť je to můj první závod, raději pořádně vybavená, než aby mi něco chybělo. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-69222238260920201092012-09-03T11:14:00.001+02:002012-09-03T11:14:54.968+02:00Půlmaraton moravským krasem<div style="text-align: justify;">
Aktuálně ze včerejška:</div>
<div style="text-align: justify;">
Přežila, nevzdala a hlemýždím tempem se doplazila do cíle těsně před časovým limitem, což mě samotnou vzhledem k okolnostem překvapuje (že vůbec), takže příště už to může být (doufám) jenom lepší.</div>
<div style="text-align: justify;">
Krásné září a ať Vám to běhá! :-) .</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com18tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-20699550157717684352012-08-16T15:11:00.001+02:002012-08-16T15:25:51.065+02:00FiveFingers - jaké?<div style="text-align: justify;">
Na konci naší 14ti denní rodinné dovolené, kterou se mi podařilo doma úspěšné promarodit, jsme vyrazili na Moravu - vlakem, což byl zážitek hlavně pro děti. Ne že by vlakem nikdy nejely, ale vzhledem k tomu, že jsme vyjížděli v šest ráno a dorazili na místo (díky mezizastávce v Brně, která potěšila zvláště mne a můj foťák :-), nikoli už rodinný rozpočet) až v pět odpoledne, užily si to až až.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ještě než jsem přenechala děti svým drahým rodičům a vyrazila po pár dnech zpátky domů, nedalo mi to a musela jsem se jít proběhnout i tam. S úchvatným výhledem na Jeseníky je to zas o něčem jiném než tady u nás, na Vysočině. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyB27rDP5iLdJ2duXuXWqUNCqiXXXP7a5ijI_cnQWC6pd6AGXJ1EbTTwBD3ur6rx1i9i54MKt3bXI33QZefJ4px-nyYPmmfIB3R8JybCwn1NBzGlxEjY6Jou1L1NJKwfA6WepKKsu5J6c/s1600/jeseniky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyB27rDP5iLdJ2duXuXWqUNCqiXXXP7a5ijI_cnQWC6pd6AGXJ1EbTTwBD3ur6rx1i9i54MKt3bXI33QZefJ4px-nyYPmmfIB3R8JybCwn1NBzGlxEjY6Jou1L1NJKwfA6WepKKsu5J6c/s400/jeseniky.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Cesta zpět vlakem a opět zastávka v Brně, tentokrát v prodejně Triexpert, kde poté, co zkouším FF Bikila LS, ztrácím hlavu a nechce se mi obouvat zpět do bot, ve kterých jsem přišla :-). Nakonec odcházím sice s peněženkou lehčí a taškou plnější, ale bez bot, protože v mé velikost mají na skladě jenom tento typ FF a ráda bych zkusila ještě jiné. Navíc by mě zajímaly zkušenosti vás, kdo sem případně zavítáte a v pětiprsťákách běháte hlavně v terénu. Jaký typ máte a jak vám vyhovují? A klidně napište i pokud běháte v jiné minimalistické obuvi. Každou zkušenost vítám. Zkusila jsem ještě minimalistické boty od New Balance, ale poté, co jsem předtím měla na noze právě Bikily, tak mi vůbec nesedly. </div>
Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-65148752953216089592012-07-29T20:13:00.004+02:002012-07-29T20:14:43.639+02:00Marod<div style="text-align: justify;">
Místo společné dovolené, místo dnů, kdy jsem si chtěla užívat běhání taky jinde než na Vysočině...tejden v posteli, téměř bez hlasu, s bolestí v krku, kdy rozmýšlíte dvakrát, jestli polknete nebo ne, s pocitem balvanu na hrudi a neutuchajícími záchvaty kašle...strašně moc, moc se těším, až zase budu moct normálně popadnout dech a vyrazit s větrem o závod...</div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-44173731777276483902012-05-30T01:23:00.000+02:002012-07-03T01:24:09.250+02:00Květen 2.5. - 9km (z toho 3,5km kopce+intervaly)<br />
6.5. - 8km<br />
9.5. - 8km + rovinky v terénu cca 10x100<br />
16.5. - 4km + rovinky v terénu cca 10x100<br />
22.5. - 10km<br />
24.5. - 3km<br />
......................................................................<br />
44kmKopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-92126605594156220432012-05-27T18:40:00.000+02:002013-12-03T21:54:37.942+01:00Naboso<div style="text-align: justify;">
Sobota odpoledne. Konečně trochu teplo. A já cestou od babičky neodolám a v lomu za humny sundávám boty i ponožky, nořím bosé nohy do chladivé, svěží vody a pak jdu dál bosa, (nedbaje ani na volání "Pozor, zmije!" :-), až domů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlhPn8PF-OMbtMoLEzGwsCCzVpY1pYnMe_bhlWBQadBHBFV4O7R896DrZ2y1LE7G9EXrKt9zzrcbtKvC9WOrL9iZLQvrZKNVDXErmirmWofVZmiNVvmaeIqhH-BQl2slk8_kcEcEGKDsU/s1600/naboso.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlhPn8PF-OMbtMoLEzGwsCCzVpY1pYnMe_bhlWBQadBHBFV4O7R896DrZ2y1LE7G9EXrKt9zzrcbtKvC9WOrL9iZLQvrZKNVDXErmirmWofVZmiNVvmaeIqhH-BQl2slk8_kcEcEGKDsU/s320/naboso.jpg" width="320" /></a></div>
Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-13385879499287032582012-05-25T13:41:00.001+02:002012-05-25T16:28:55.078+02:00Hlasování :-)1/2maraton<br />
<br />
Blansko 2.9. nebo Ústí 16.9.?<br />
<br />
<br />
Díky, díky.<br />
A pohodový slunečný víkend vám všem:-).Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-53251993750458350192012-05-16T14:43:00.002+02:002012-05-16T16:01:10.940+02:00Pražský maraton mýma očima<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA19lR0A2nyn6dExkNt3ewRDN0kCyn70hB1usqz4c9E7Twnd3EsgroL0RYVUv2-QJNLS47kzRhF8b0q84kT9m0p4sqbFxtHzqBtjULdGqahrh8btp_WjLW-wEQAbnUG35GK6VIKFcH4v0/s1600/pagemaraton.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA19lR0A2nyn6dExkNt3ewRDN0kCyn70hB1usqz4c9E7Twnd3EsgroL0RYVUv2-QJNLS47kzRhF8b0q84kT9m0p4sqbFxtHzqBtjULdGqahrh8btp_WjLW-wEQAbnUG35GK6VIKFcH4v0/s640/pagemaraton.jpg" width="480" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTk7dpQkOIhwy9eZpwKyuEOt71kLNQ_fdYfNlHkhTN9sMxHFbZoYlPMJhNgI2cQxLwFIZdF1dcDwZnGfko0N6b5VTRrSy7c4pwi2-0UrWl_bSmnVXwnqw62DAgrdUj7k_2hlgjMKn3ph4/s1600/pagemarathon.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTk7dpQkOIhwy9eZpwKyuEOt71kLNQ_fdYfNlHkhTN9sMxHFbZoYlPMJhNgI2cQxLwFIZdF1dcDwZnGfko0N6b5VTRrSy7c4pwi2-0UrWl_bSmnVXwnqw62DAgrdUj7k_2hlgjMKn3ph4/s640/pagemarathon.jpg" width="480" /></a></div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-72237077329012224322012-04-30T16:27:00.000+02:002013-12-03T21:53:49.061+01:00Pink rules!<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrp5OWCulXQUn-Vxp9_NaGOqtMQbBCRUfVPaTZFl9On1o9Ohpn73zKOA1FVur4hOu7k7sWAkJBVmYXLrFnpsiwewElqQU0fl3UR0YRcWvQaEcdltWg04sKYzrjXzkPbFQTFs22sWklxK4/s1600/botky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="265" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrp5OWCulXQUn-Vxp9_NaGOqtMQbBCRUfVPaTZFl9On1o9Ohpn73zKOA1FVur4hOu7k7sWAkJBVmYXLrFnpsiwewElqQU0fl3UR0YRcWvQaEcdltWg04sKYzrjXzkPbFQTFs22sWklxK4/s400/botky.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Nečekaně jsem měla možnost přidat se k účastníkům <a href="http://www.bezeckaskola.cz/clanek-1639-bezecke-soustredeni-pod-strechou-zelivskeho-klastera.html">víkendového běžeckého soustředění</a> v želivském klášteře při <a href="http://neobycejne.rajce.idnes.cz/Soustredeni_Bezecke_skoly_Zeliv_4_2012/">nedělním dopoledním výběhu</a> do okolí (Michale, jestli to tu budeš číst, děkuji). A samozřejmě i velkému šéfovi :-) M. Škorpilovi (za rady) a všem, se kterými jsem běžela, že to (snad) vzali v pohodě, když jsem se k nim pět minut po deváté přihrnula jako velká voda, se kterou nepočítáte. Prvně v životě (když nepočítám školní a podobné akce) jsem takhle běžela se skupinou lidí, a taky jsem měla možnost si s některými při běhu i popovídat. Bylo to fajn, zvlášť když se muž postaral o děti, jeli jsme totiž všichni a udělali si celodenní výlet. Skvělý dárek k 12. výročí svatby :-).<br />
<br />
Ještě ty boty (tedy, Barborko, asi tě přestanu číst:-), já, která růžovou nikdy nemusela...) a budu naprosto spokojená .-) </div>
Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-32314749252675701302012-04-22T19:17:00.000+02:002012-04-27T12:56:57.385+02:00<div style="text-align: justify;">
Dnešní neděli byla v plánu patnáctka. Je pod mrakem a pevně doufám, že slunce za mraky i zůstane. Bylo mým přítelem v zimě, s příchodem teplým dnů se stává mým nepřítelem č.1. Zatím běhám bez vody, nalehko, jen s mobilem. Na poslední chvíli jsem se rozhodla pro změnu původně změřené trasy, vedoucí převážně terénem pro trasu převážně silniční, tudíž trochu jiný okruh, kudy jsem ještě neběžela. Ráda běhám v terénu, silnice není nic pro mě. Ale potřebuji, aby si nohy zvykly. </div>
<div style="text-align: justify;">
Vybíhám, poprchá, ale směrem, kudy běžím, se černá mračna mění v bílá oblaka. Šest km do sousední obce po silnici až na kraj vsi, kde mě modrá turistická značka navádí přes luka do lesa. Jako bych dostala křídla, po trávě se běží tak lehce, nekoukám na zem a než se naději, topím se v mokřině. Ale co, voda z bot za chvíli vyteče a během se nohy zahřejí. V lese je nádherně. Pár metrů ode mně běží srny, za chvíli zase zajíc...vydržela bych tam určitě déle. Ale ještě musím doběhnout domů a opět mě čeká silnice, takže se nechci vydat z veškeré energie. Zase běžím novou stezkou, teď už širší, kamenitou, která mě vede přes les na druhou stranu, přes louky a pole do další vsi. Teď už jen tři km po silnici, které mi ale dají zabrat nejvíc. Nohy už jsou unavené, bolí mě stehna i zadek, cítím břicho a navíc, navíc se přidal silný protivítr. Nerada se vzdávám, ale zelená tráva za příkopem silnice přímo láká: "Lehni si!" Když v tom...po levé straně vypuštěný rybník a na břehu v rákosí...<b>černý čáp</b>. Někdo má černé labutě, já mám holt černé čápy :-). </div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem si trasu zadala večer v počítači do mapy, byla jsem lehce zklamána, ale jen chviličku. Uběhla jsem nakonec jen 14 km, z toho deset po silnici a své šnečí tempo tu také vypisovat nebudu, ale ten pocit, ty chvíle, to je to, co mi dává radost. Ne, nejsem zklamaná. Vím už, že těch 15 km dám. A zase o trochu víc věřím sama sobě.</div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-49240520675483917612012-04-18T22:55:00.004+02:002012-04-18T23:05:17.058+02:00Mám nepsavou<div style="text-align: justify;">Hlavou se mi honí spousta věcí, jak tak čtu ostatní běžecké blogy, když běhám i po doběhnutí hlavou víří myšlenky, ale na psaní už nedojde. Je tady jaro a s ním závodní sezóna a já mám nepsavou. Jestli to náhodou nebude tím, že nezávodím.</div><div style="text-align: justify;">Prozatím jsem neměla tu čest, nevím, co to znamená běžet se spoustou dalších skvělých, lepších a ještě lepších běžců, nezažila jsem davové šílenství (co já vím, co to s člověkem udělá :-), radost ani zklamání v cíli. A spoustu dalších emocí a prožitků, které s sebou závody přinášejí (alespoň dle toho, co čtu). Ale doufám, že tohle se brzy změní. </div><div style="text-align: justify;">Připadám si trochu jako "panna", v očekávání prvního "sexu". Pevně doufám, že skutečnost předčí mé představy.<br />
Závodění zdar :-). </div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-75357765910242572792012-04-01T21:28:00.007+02:002012-05-02T17:04:57.600+02:00Duben 4.4. - 5km<br />
9.4. - 5,5km<br />
11.4. - 10km + 200 schodů<br />
15.4. - 8km + 150 schodů<br />
17.4. - 8,5km + schody (15x15)<br />
19.4. - 6,5km + 150 schodů<br />
22.4. - 14km<br />
25.4. - 8,5km + 150schodů<br />
29.4. - 11km<br />
.........................................................................<br />
77kmKopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-70617436797480532892012-03-12T16:55:00.005+01:002012-03-12T20:38:47.892+01:00Ve dvou...<div style="text-align: justify;">...se to lépe táhne, říká se a někdy i líp běhá. Při pohledu na ocelově šedá mračna, která ještě před chvíli ronila slzy, se mi moc nechce z teplého domova, zvlášť když jsou děti u babičky a já s mužem na chvilku sama. Budu ho muset ukecat, aby šel se mnou, už ani nepamatuji, kdy se mnou běžel naposledy. Nakonec (k mému velkému překvapení) ho nemusím ani moc přemlouvat - asi mě vážně miluje :-). Chudáka ho vždy vytáhnu, když počasí nestojí za nic. Samo že počítám s tím, že se mnou poběží jen kousek, ale i tak mne to těší. Ještě najít jeho bundu a můžeme vyrazit.<br />
Na konci obce rovnou do táhlého kopce, na rozehřátí a jsme na větrné hůrce. Fouká tu pořádně. Na rozcestí se loučíme(cca 2km), muž to otáčí domů a já se rozmýšlím. Dál po mírně členitém terénu v závětří nebo kopce a protivítr? Volím variantu b, kopce má ráda, vítr již méně, ale jdu do toho. Skoro kilometr do kopce bojuji s větrem a chvílemi mám pocit, že slimák by byl rychlejší a když se do mě nárazový vítr opře, málem couvám. Pak už jen jeden menší kopeček a přede mnou sousední obec, kde se otáčím a zpátky běžím jinou cestou. Teď už je to pohoda. Blížím se k lesu. Dnes nešumí a ptáci tu nezpívají. Vysoké a tenké kmeny smrků se kymácejí ve větru sem a tam a vysoko v korunách výhružně hučí severák. Běžet tu v noci, skoro bych se bála. Takhle se jen dívám nahoru na černou oblohu a říkám si, zmoknu, nezmoknu? Je mi to fuk. Klidně si může sprchnout, domů už to mám jen tři kilometry. A navíc, někdo tam na mě čeká, to není zas tak časté. Je fajn nevracet se do prázdného bytu.</div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-83987500207851209432012-03-06T00:59:00.007+01:002012-03-28T21:07:21.770+02:00BřezenTak jo, nový měsíc je tady a jede se dál...kéž by to počasí vydrželo... <br />
3.3. - spinning<br />
4.3. - běh 8km +200schodů<br />
10.3. - spinning<br />
11.3. - běh 8km + schody (15x15)<br />
18.3. - běh 10km + schody (10x15)<br />
20.3. - běh 5km<br />
24.3. - 5km chůze - s dětmi v lese<br />
25.3. - 10km chůze - výprava s dětmi <br />
28.3. - běh 10,5kmKopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-35144147538661657652012-02-26T22:56:00.000+01:002012-02-27T01:34:23.801+01:00Prvně na spinningu<div style="text-align: justify;">Honza12 mi tuhle v komentáři psal, že si mám udělat radost. Tedy abych byla spravedlivá, tohle doporučení padlo i od dalších z vás, ale od něj to znělo, jako bych to dostala skoro rozkazem :-). Tak jsem si tu radost v sobotu odpoledne - večer udělala. Žádná čokoláda ani 10 a více let starý mok mi náladu nepozvedl. A co tedy pomohlo?</div><div style="text-align: justify;">Tak 1. Poslat děti na hřbitov (s babičkou :-) a a prokecat a prolenošit dvě hodiny se svým mužem.</div><div style="text-align: justify;"> 2. Vyrazit prvně v životě na spinning s mlhavou představou o tom, co mě čeká. Skupinka, se kterou jedu, jsou cyklisti z místního cyklotýmu, tak jsem docela zvědavá, jestli v půlce hodiny neskončím. Nakonec je pro mě nejhorších prvních deset minut, než si zvyknu na kolo. Kupodivu (sama se tomu divím) se držím i při jízdě ze sedla se zátěží, jen teda občas odpadám dřív nebo stahuju zátěž. Přesně tohle jsem potřebovala. Hodinu makám, musím se soustředit jen na to, co právě dělám a všechen ten stres, smutek, beznaděj, zlobu a negativní myšlenky nashromažděné za celý minulý týden přeměňuji na čistou energii. Jak se mi ještě odpoledne moc nechtělo, tak jsem neskutečně ráda, že jsem do toho šla. Jo.</div><div style="text-align: justify;">p.s.<br />
O den později:</div><div style="text-align: justify;">Cítím stehna, cítím zadek, ruce, paže, prsní svaly i břicho, ale nejvíc ta stehna.<br />
Je mi fajn :-)</div><div style="text-align: justify;">Díky vám všem...</div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-22860853544486430782012-02-22T22:15:00.008+01:002012-02-23T10:50:24.515+01:00I takové dny jsou...<div style="text-align: justify;">Upozornění: Ti, kteří mají rádi pouze optimistické a motivační texty, ať dále nečtou.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">V neděli pršelo. Ráno. V poledne. Odpoledne taky. A mně bolelo v krku. Našla bych milion dalších důvodů (no, tak možná tři další důvody), proč nejít běhat. Fajn. Půjdu v úterý (v pondělí není kdy). To bude určitě hezky a mně bude líp. Haha. Jo, v úterý ráno JE hezky. Jasno a zima. Ledovka jak blázen. Ale ne líp. Mně není líp. Mám náladu pod psa. Den Blbec a vlastně ani nevím proč. Prostě se to tak někdy sejde. Všechno naráz. Fyzická a psychická únava se pomalu, po kousíčkách hromadí a najednou stačí jenom malá kapka. Předčasná jarní únava; PMS (jo, vážně existuje); moc moc dětí, které pořád mluví a pořád něco chtějí; pocit, že na mně něco leze (už pár dní); déletrvající stav typu nikdoměnepotřebujenikdeměnechtějíprotoženicneumím; mám psát dál? Dítka odvedena do nápravného zařízení. A já? Doma se nemohu k ničemu donutit. Nejraději bych si šla lehnout a vzbudila se, třeba za měsíc. Hlavou se mi pořád honí...říkala jsi, že půjdeš dneska běhat, když nebude pršet! Nemám nejmenší chuť, ani za mák, ani co by se za nehet vešlo. Cítím se jako už dlouho ne. Ani dvě hodinky u kamarádky, kdy řešíme nějaké věci, to příliš nenapraví (ale bylo fajn). Nakonec ukecávám sama sebe a říkám si, stačí aspoň kousek...</div><div style="text-align: justify;">Vyrážím v půl druhé, teplota lehce nad nulou. Po silnici mířím k lesu, kde zjišťuju, že terénem to dnes opravdu nedám. Kde jsou stopy, je ledovka, mimo ně zledovatělá ostrá vrstva sněhu, která mne často neudrží a já se nečekaně propadávám. Pořád se nemohu pořádně rozběhnout a připadám si, jako bych za sebou měla nejmíň deset kilometrů a ne jenom dva. Koukám na srnčí stopy a říkám si, jak se asi musí chodit v tomhle ostrém hlubokém sněhu zvířatům... Jdu znovu na silnici. Jo, dnes to po ní bude lepší. Dala jsem si za cíl doběhnout aspoň do sousední obce. Mám chuť to otočit. Vykašlat se na to. Lehnout si do lesa na sníh. Každý krok, každý metr je dnes o překonání sama sebe. Známý pocit radosti a energie se nedostavuje. Běžím jen setrvačností, běžím pořád dál a zabočuji doprava směr další obec. Zastavit a otočit se mi v tu chvíli přijde nad mé síly. Nechci se vracet stejnou cestou. Přede mnou je kopec a ten mně aspoň na chvíli vyburcuje. Jen pět kilometrů za mnou a dva přede mnou a už toho mám dost. To jsem na tom fakt tak špatně? Kdyby mi teď zastavil někdo známý, jen hrdost by mi nedovolila nechat se dovézt domů. Vyklusávám posledních pár metrů, ještě protáhnout svaly a jako tradičně schody, ale cítím, že to není ono... nohy jsou prostě ztuhlé. Ale 200 schodů dám a pro dnešek končím. Ale Den Blbec ještě ne. Večer se těším, až bude v pokojíčku naprostý klid, pouštím si starý hity, a protože si připadám sama, vytáčím jedno, mému srdci nejbližší, telefonní číslo. A než usnu, opakuju si: " Těžko na cvičišti, ... A nebo taky ne. " :-))).</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">P.S. Dnes jsme si vzpomněla na televizní pořad, ve kterém nabízejí zvířátka z útulku. Nakonec jsem si kousek pustila a Srstkova "nabídka" mne fakt dostala a tu moji mizernou náladu mi o stupínek zvedla. Hned bych si nějakého toho hlídače vzala. Občas jsem měla pocit, že místo o psech mluví o mně :-). ...velký mazel, zvědavá, chytrá, rychle se učí, co vidí, to slupne;...miluje pohyb, zábavu a dlouhé procházky, ale taky má ráda svůj klid. Takže: Chcete mě?</div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-19162271886293621352012-02-16T23:07:00.006+01:002012-02-17T19:34:21.069+01:00Na vrcholu<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwKFOBm2X0DuwXJ_x2_j6bZS71uqe6XBTXwidsvqGrf2jYxdvMZzUacFqPxT9LUCUj2Ku8jcT7TJj2CNp_HNjRKBF2DhRHfhP_Jft5K1Agt6jgXZskjQCEwte0ITpzaR2lkn_uSGFphWE/s1600/navrcholu11.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="260" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwKFOBm2X0DuwXJ_x2_j6bZS71uqe6XBTXwidsvqGrf2jYxdvMZzUacFqPxT9LUCUj2Ku8jcT7TJj2CNp_HNjRKBF2DhRHfhP_Jft5K1Agt6jgXZskjQCEwte0ITpzaR2lkn_uSGFphWE/s400/navrcholu11.jpg" width="400" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwKFOBm2X0DuwXJ_x2_j6bZS71uqe6XBTXwidsvqGrf2jYxdvMZzUacFqPxT9LUCUj2Ku8jcT7TJj2CNp_HNjRKBF2DhRHfhP_Jft5K1Agt6jgXZskjQCEwte0ITpzaR2lkn_uSGFphWE/s1600/navrcholu11.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwKFOBm2X0DuwXJ_x2_j6bZS71uqe6XBTXwidsvqGrf2jYxdvMZzUacFqPxT9LUCUj2Ku8jcT7TJj2CNp_HNjRKBF2DhRHfhP_Jft5K1Agt6jgXZskjQCEwte0ITpzaR2lkn_uSGFphWE/s1600/navrcholu11.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><br />
</a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Krásný víkend vám všem, co nakouknete :-)</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-70855868022153390302012-02-16T00:38:00.008+01:002012-02-16T09:41:03.411+01:00Přežila jsem to...a příště půjdu zas!<div style="text-align: justify;">Zjišťuji, že nejlépe se mi na blog píše, jakmile doběhnu. Ve chvíli, kdy jsem ještě plná emocí, nabitá energií a vyplavené endorfiny mi drze tvrdí, že ten běh v čerstvě napadaném sněhu, kdy funím do kopce, propadám se v závějích a v jednom okamžiku závidím mně míjejícímu běžkaři ladnost pohybu na lyžích (ač na nich vůbec neumím, ale hodlám to změnit) byl prostě to nejúžasnější, co jsem ten den mohla zažít (tedy krom ještě úžasnější noci .-). </div><div style="text-align: justify;">Docela mne mrzelo, že jsem se tentokrát k zapsání pocitů z nedělního běhu nedostala hned. Ale když tady teď sedím, o pár dnů později, nevnímám sice už tak intenzivně, není v tom ta euforie, ale stále si to pamatuji. Boj s vlastní pohodlností a nechutí k zimě. Odhodlání. Chuť dokázat víc. Ticho. Nekonečná bílá pláň, ozářená sluncem. Chvíle únavy, když se propadám a zmrzlý sypký sníh mi podkluzuje pod nohama. Radost, když se otočím a vidím, kudy...a že jsem to zvládla. Posouvání hranic. Vím, že loňskou zimu by mne sem nikdo nedostal. Vítězství nad sebou sama. Že jsem se odhodlala jít a bylo to (opět)úžasný. Jojo, endorfiny jsou věc ošemetná, a tak už jen pro ten pocit...příště půjdu zas!</div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-41025617908605087522012-02-01T23:30:00.005+01:002012-02-01T23:37:27.456+01:00Vzácné minuty<div style="text-align: justify;">Dnes začal únor a já ve zmrzlém sněhu dělám tlustou čáru za lednovou mizérií. Jednou za to může nelichotivý zdravotní stav, častěji děti, občas sněhová vánice, neodkladné povinnosti...a nakonec zjistíte, že půl měsíce jste proseděli (proleželi) doma za pecí. Abstineční příznaky na sebe nenechají dlouho čekat, a tak když ráno za svítání stojím na zastávce, místo čekání na autobus bych se nejraději rozeběhla směrem k lesu. Celá natěšená vzhlížím k poslednímu lednovému víkendu, až bude chlap zase doma a já si užiji nedělní běh... Hm, není mi přáno, místo běhu ho v neděli ráno vezu na autobus do práce...a když jsem pak zase sama doma s dětmi, přemýšlím, co s tím. Takhle mne to už nebaví.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">Začíná nový měsíc a já začínám také...musím pozměnit plány, musím se naučit využít každou volnou chvilku, protože okolnosti se mění a každý den může přijít něco neočekávaného. A já nechci, aby se "leden" opakoval znovu. Mezi povinností A a povinností B mi zbývá po převlečení 30 minut čistého času na běh. Jdu do toho. Zaváhám jen vteřinku, ale příště do toho půjdu rovnou po hlavě. </div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;">P.S. Oblečení na převlečení si ve školce nechám až po víkendu. Snad mi to projde, když můžou děti...<br />
:-)</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-13958499729034213752012-02-01T23:00:00.012+01:002012-03-03T21:22:49.692+01:00Únor 1.2.2012 - <span style="color: red;">4</span>km běh<br />
5.2.2012 - <span style="color: red;">7,5</span>km běh + 200 schodů<br />
12.2.2012 - <span style="color: red;">6,5</span>km běh + 200 schodů<br />
13.2.2012 - 11km šlapání do pedálů pěkně doma v teple<br />
14.2.2012 - 3km chůze<br />
16.2.2012 - 3km chůze<br />
16.2.2012 - <span style="color: red;">3</span>km běh<br />
21.2.2012 - 8km šlapání do pedálů<br />
22.2.2012 - <span style="color: red;">7</span>km běh<br />
25.2.2012 - spinning (20km)Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-83742425146252264072012-01-26T17:57:00.002+01:002012-01-26T20:29:39.548+01:00Dnes ráno<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAq7HFDToEf8tYJkDQobrwFeJi-42pyKPUr9yYB1RIrDeXbWAmq6kQvXPKhmQ2HOGMsyUpnuperNpa9EWi-I23BeuyplXio04rWCwE7UcopKwZqknfFbkvp4sYqvOMJtTuxXT_aP_naTg/s1600/pagelom.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAq7HFDToEf8tYJkDQobrwFeJi-42pyKPUr9yYB1RIrDeXbWAmq6kQvXPKhmQ2HOGMsyUpnuperNpa9EWi-I23BeuyplXio04rWCwE7UcopKwZqknfFbkvp4sYqvOMJtTuxXT_aP_naTg/s400/pagelom.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;"></div><br />
Viděl jsi slunce, jak koupalo se v mlze<br />
a cítil klid, co rezonoval ve tvé duši...<br />
studeným prstem napsal mráz<br />
vzkaz na ledovou plochu<br />
snad rybám pod hladinou<br />
a všude ticho - majestát královny Zimy<br />
v koruně stromu veverka<br />
a v houští černočerný pták...<br />
<br />
To ticho jen tvé kroky porušily.<br />
<br />
Když bílá zem ti křupe pod nohama<br />
běžíš a slyšíš jen svůj přerývavý dech<br />
u ohně dvanáct měsíců hledících do plamenů...<br />
teď vládne LEDEN<br />
a slunce svítí<br />
nechci se vrátit zpět<br />
do reality.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhO0lWJI0I4RK-Fk8G6EYazvhwLJtEvfoISws9BNfycT2IkCerLncN2-U71ReXtjccLp3k14b1PHmUb1I-gKWXfkZ_-4n17Poeiy3IdsUYbMCO6esSG4w9AMfMYwP-TXu2IQ4lIJhhWLOk/s1600/pagerano.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhO0lWJI0I4RK-Fk8G6EYazvhwLJtEvfoISws9BNfycT2IkCerLncN2-U71ReXtjccLp3k14b1PHmUb1I-gKWXfkZ_-4n17Poeiy3IdsUYbMCO6esSG4w9AMfMYwP-TXu2IQ4lIJhhWLOk/s400/pagerano.jpg" width="400" /></a></div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4027151013760210542.post-4342060109586164742012-01-19T20:56:00.007+01:002012-01-20T20:07:53.267+01:00Změna plánu<b> </b><br />
<b>Dnes místo běhu</b>...<b>házení sněhu :-). </b><br />
<br />
<div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgjwesNCwco4HyCKNvPmVrDZXo00UbR6v4FIgzgwOob7xoTVS8VsyrRXPp8Js3AILTEV-iSbvgGBvLGLpCm7oS58DFeoG77TW0PtjbLxJe8VN3xIFD-Yv5p4Oc5_33mJ9SemgFn5wiXXU/s1600/garazsmall.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgjwesNCwco4HyCKNvPmVrDZXo00UbR6v4FIgzgwOob7xoTVS8VsyrRXPp8Js3AILTEV-iSbvgGBvLGLpCm7oS58DFeoG77TW0PtjbLxJe8VN3xIFD-Yv5p4Oc5_33mJ9SemgFn5wiXXU/s400/garazsmall.jpg" width="400" /></a><b> </b></div>Kopretinahttp://www.blogger.com/profile/07537729959768522094noreply@blogger.com7