Bída, bída a ještě jednou bída. Noha (kotník) už se zdá v běžném provozu být dobrá, obinadlo a mazání tomu napomohlo, tak ji jdu vyzkoušet do terénu. Při běhu ale cítím určitou nejistotu, slabost v noze, přeci jen už na tom kotníku jednou úraz byl a následky si nesu dodnes, a tak jak se to hne, chce to klid. Celkově jsem ale dnes měla krizi jako vyšitou, s dechem i pícháním v boku, připadala jsem si chvíli jak stará bába, až jsem myslela, že to u odbočky do lesa otočím. Protože však jsem tak trochu palice a nerada věci vzdávám, (ale taky si myslím, že je dobrý vědět, kolik toho člověk zvládne), vzala jsem to dál lesem a pak zpátky po silnici a ač jsem se dnes trápila, endorfiny se nakonec dostavily, sice až doma, ale dostavily. Takže, jsem ráda, že jsem šla. Na to špatný se rychle zapomíná a já už se těším na další výběh.
4,5km + schody
Jsi šikovná. 4,5 km nedám, ani kdyby mě mučili..a ted s tou nohou ujdu tak 100 m.
ReplyDeleteAmélko, vloni mi dělalo problém těch sto metrů:-). A ty s nohou marodíš, tak není divu, že to jde pomalu. Moc ti přeji, a´t je to lepší!
ReplyDelete