V terénu

Konečně. Letos poprvé. Pět kilometrů, nahoru a dolů, loukami, polními cestami i lesem.  Z toho čistého běhu cca čtyři a půl, protože lesem přes kořeny a další nástrahy v šeru vážně běžet nešlo. Podařilo se mi vyplašit dvě srny od večeře a jednoho ušáka, který chudák nevěděl, na kterou stranu utéct, lesem se rozléhal ptačí zpěv, ten večerní, hlasitý, a přesto znějící úplně jinak než za bílého dne a mně bylo krásně.

Jinde

Lehký jogging.
Kolem Labe, v Numburku.
7.30 místního času.

Miluji

...večerní běh. Nabíjí mne. Běží se mi lehčeji, když nevidím, kolik ještě zbývá... Lépe se soustředím, snad proto, že můj pohled je omezen, čelovka osvětluje jen ten potřebný kousek cesty přede mnou a já nejsem zbytečně rozptylována okolím. V tu chvíli existuje jenom tma a já, hvězdy nad hlavou a ON. A někdy mám ten pocit, že není nahoře v nekonečném vesmíru, ale jako by běžel se mnou.

Dnes  společných sedm a půl kilometrů :-).

Mad about running

To takhle jedu večer s dětmi autem pro muže, aby nemusel spát v nedalekém městě v zaparkovaném kamionu, ale raději si užil doma pohodlné postele (a manželky) a na zpáteční cestě dostanu ten šílený nápad se proběhnout. Aspoň kousek. Mám na sobě totiž rifle, mikinu a svetr, vskutku ideální odění  k běhu, ale boty na běhání,  ty na nohou mám. Až přijedeme domů, bude třeba uložit děti a v devět večer už bych se pak bála sama někam vyrazit. Naštěstí je můj muž po více jak desetiletém soužití se mnou zvyklý na ledacos, a tak mne kousek před domem vysazuje. A protože s sebou nemám čelovku ani jiné osvětlení, popojíždí za mnou a svítí mi na cestu. Jako ta světluška. Nejlepší světluška na světě. :-)

Nakonec z toho jsou necelé tři kilometry a zajímavý zážitek pro všechny zúčastněné - Barunka se prý bála, že mne tatínek přejede, Kubík jen koukal.

Jaro

Jde cítit ve vzduchu a já mám spoustu energie. Člověku se hned jinak vstává, když ho ráno probouzí sluneční paprsky, a ne šedivé sněhové mraky. A jak začnou vyzpěvovat ptáci, je mi také do zpěvu. A do běhu... jen ty děti mi pořád nějak nestačí. No, holt se musím přizpůsobit jejich tempu :-).

sobota 12.3. - 5km
neděle 20.3. - 6km

Konec února...

...je tady a je to bída. Od vánoc marodí jedno či druhé dítě a nebo já. Střídáme se poctivě.
Podařilo se mi za celý měsíc vyběhnout jen dvakrát :-(. Tak jen doufám, že v březnu to bude lepší.

neděle 20. února
běh 3,5km - vzhledem k námraze jsem běžela jinou trasou (prvně) a nějak to nešlo:-(

neděle 27.února
hodinka Pilates v nevytopené hale, což mi, mám takový pocit, víc neprospělo než prospělo, neb opět marodím:-(

Plně využitá

Na televizi koukám pomálu, spíš vyjímečně. Jestli to není dáno i tím, že televizi jako takovou doma nemáme, jen TV kartu v počítači a internet je dostatečně velký žrout času. Občas je to schýza, jsem na netu a televizní program v pozadí jen poslouchám a občas, když to vypadá zajímavě, přepnu na obraz. Když už něco sleduji, než u toho žehlit nebo se jen tak válet, raději sednu na rotoped, asi abych měla pocit, že pro sebe dělám něco užitečného? Každopádně lepší, než to žehlení. 10km ve čtvrtek, 15km dnes večer.

První únorový "běh"

Je to už skoro měsíc, kdy jsem vyběhla naposledy. Po nemoci, muž mne hubuje, že nejsem ještě zcela fit, ale já už nemůžu vydržet. Dávám si tedy jen necelé 4 kilometry, cítím, že nohy oslabené chřipkou nechtějí ještě moc poslouchat, těžko hledám to správné tempo. Ale jinak jsem potěšena. Myslela jsem, že to bude mnohem horší a bylo to fajn. Opravdu jsem si to dnes užila. Už abych mohla zase vyrazit.

Únor bílý...

...rýma sílí :-(

Že já na ten bazén vůbec šla. Teď tu kýchám a prskám a mým nejlepším přítelem je pro tuto chvíli kapesník a hrnek teplého čaje.

Bída s nouzí

...tak bych zhodnotila mou pohybovou aktivitu v druhé půlce měsíce ledna. Krize.
Tak alespoň pro pořádek zaznamenávám:
neděle 23.1. - Pilates
čtvrtek 27.1 - rotoped -10km
neděle 30.1. - trocha toho plavání
 a nějaké to domácí posilováníčko mezi tím.