To takhle jedu večer s dětmi autem pro muže, aby nemusel spát v nedalekém městě v zaparkovaném kamionu, ale raději si užil doma pohodlné postele (a manželky) a na zpáteční cestě dostanu ten šílený nápad se proběhnout. Aspoň kousek. Mám na sobě totiž rifle, mikinu a svetr, vskutku ideální odění k běhu, ale boty na běhání, ty na nohou mám. Až přijedeme domů, bude třeba uložit děti a v devět večer už bych se pak bála sama někam vyrazit. Naštěstí je můj muž po více jak desetiletém soužití se mnou zvyklý na ledacos, a tak mne kousek před domem vysazuje. A protože s sebou nemám čelovku ani jiné osvětlení, popojíždí za mnou a svítí mi na cestu. Jako ta světluška. Nejlepší světluška na světě. :-)
Nakonec z toho jsou necelé tři kilometry a zajímavý zážitek pro všechny zúčastněné - Barunka se prý bála, že mne tatínek přejede, Kubík jen koukal.
