Welcome on my blog :-)

Monday, October 31, 2011

Ach to oblečení...

Dnešní dopolední výběh nakonec čítá 7 km, ale nic moc. Tak nějak mám problém v tyhle nevyzpytatelné podzimní dny vychytat, jak se vlastně obléct, aby to bylo tak akorát. No považte. Dnes, kupodivu, po dlouhé době, nebylo zataženo, ale když přešla ranní mlha, svítilo nádherně slunce a přes relativně nízkou teplotu , na slunci bylo teplo. Běžela jsem většinu trasy vystavena slunci a dlouhé kalhoty mi tentokrát vadily. Rukávy u trika jsem si vyhrnula, to není problém, ale u kalhot to nejde. Čelenku jsem uvítala, i vestu, v druhé části trati, kdy jsem běžela ve stínu a foukal vítr a přeci jen už jsem byla zpocená. Tak jak se mám vlastně obléct? Nejhorší je to střídání-slunce, stín, bezvětří a vítr. Radost mi udělalo, že jsem potkala jiného běžce a to, že se mi dnes podařilo překročit prvně hranici 50km za měsíc (jasně, pro někoho, kdo tuhle vzdálenost běhá na jeden zátah  žádný výkon :-), ale jinak to bylo dnes opravdu bez energie.

Za měsíc říjen celkem naběháno 54km.

Tuesday, October 25, 2011

Počasí, že by psa nevyhnal

Myslím, že asi tak by někteří nazvali to dnešní... Mlha, vítr, déšť... Vyhlídka na lepší počasí je mizivá, takže to chce vychytat chvilku, kdy neprší, pouze mrholí a vyrazit. Terén dnes nedávám, nejspíš bych se utopila v bahně, v plánu je moje obvyklé silniční kolečko. Tam celkem dobrý, chvíli s větrem v zádech, to pomáhá, když je to téměř celé do kopce. Dobíhám do vedlejší vesnice a tam to otáčím (neběžím tou samou cestou, vracím se z druhé strany). No jo, ale otáčí se i vítr, chvíli proti a chvíli zboku. Jeden takový nečekaně prudký boční náraz se mnou pěkně zamává - asi budu muset v takovém počasí běhat se zátěží, nebo raději budu běhat jen v bezvětří :-). Nakonec se i ten déšť spustil z nebe a já byla ráda, že už mám před sebou poslední dva kilometry. Ale  stejně, bylo to úžasné!
7km  a ještě 200 schodů k tomu .-) - takový můj "výklus", který si dávám doma na chodbě skoro po každém běhu.


Monday, October 24, 2011

Jen tak rychle vyběhnout...

...ještě než povezu muže do práce. Děti nemáme doma a měli jsme dnes  takový lážo plážo den. No řekněte,  už se vám někdy podařilo vstát z postele až kolem poledne? Nám dneska jo :-). Však co, práce neuteče a svět se nezboří. Nakonec z předpokládaných třech kilometrů jsou čtyři a půl.

Wednesday, October 19, 2011

Nejtěžší je se odhodlat...

 ... a pak už to jde samo. Jen se rozhodnout, rozhoupat, udělat ten první krok, obléct se a pak už se nemohu dočkat. Přemlouvám se dnes celý den, ranní běh není můj šálek čaje,  i když jsem k němu často donucena okolnostmi. Přes den je  na můj vkus venku moc lidí. Nejbližší je mi běh večerní, když se den chýlí ke konci a  já se začínám probouzet :-). Mám ráda podzim ve všech jeho podobách, zvláště té dnešní, jako dělané pro mou melancholickou duši. Je zataženo, venku se šeří a na krajinu padá mlha. To počasí, na které mnoho lidí nadává, ale já ho miluju. Asi i proto mně tak kdysi dávno očarovaly tajemné uličky Londýna za mlhavých večerů. Vybíhám a po obličeji mne hladí drobné, droboulinké kapičky deště. Mží. Vybíhám na Jelení horu a vzpomínám, jak jsem začínala. Tudy vedly mé první rychlokroky, první běžecké krůčky. Tady mne sotva kdy někdo spatřil. Rádoby běh vzápětí střídala chůze a já funěla jako lokomotiva a píchání v boku mne vyřazovalo ze hry.  Co bylo před rokem a co je dnes? Běžím dál, přes právě sklizené kukuřičné pole, kolem lesa, kde plaším stádo pasoucích se srn. Na krajinu padá tma a já rozsvěcuji čelovku. Mha přede mnou, mha za mnou, světýlko se do ní zakusuje, pole končí a je tu cesta. Zpátky lesem a alejí., kolem školy a hřiště, kde při umělém osvětlení hrajou chlapi fotbal. A dál, až na konec obce, mířím zadem přes louku ke hřbitovu. Další z míst, kam ráda chodím. Mám ráda ten klid,  tu atmosféru...Vzduch voní podzimem, mlhou a deštěm - tak, jak to mám ráda. A mně se vůbec nechce domů.
7km + schody

Monday, October 17, 2011

Podvečerních...

7km. Sluníčko už je takové zubaté, sice svítí, ale moc nehřeje a ráno nás vítá jinovatkou, a to se mi do namrzlé, mokré trávy moc nechce. Děti jsou na prázdninách u babičky, a tak  mohu vyběhnout i v podvečer. Jen si musím zvyknout na to, že už se dny krátí a brzy se stmívá, dobíhala jsem za šera a bez čelovky, bez odrazky, tak příště už se musím vybavit. Večerní běhy maj něco do sebe a já se těším, až zase vyběhnu (skoro) potmě.

Monday, October 10, 2011

Thinking about...

"LEARNING ENGLISH THROUGH SILENT READING IS LIKE TRAINING FOR A MARATHON BY WATCHING ONE ON TV."

Hm, až příště vyběhnu, budu si přitom nahlas opakovat slovíčka :-). A zabiju dvě mouchy jednou ranou.

Wednesday, October 05, 2011

Regulérní podzim

Mám ráda podzim. Už není takové horko co v létě, které mne při běhu ničí, a kdy se snažím vyběhnout brzy ráno nebo  večer.  Ranní slunce hřeje tak akorát a pod nohama šustí barevné listí. Běžím dnes trasou, kterou jsem na podzim ještě neběžela a okouzleně pozoruji, jak se krajina od léta změnila. Ty tam jsou zářivě zelené louky a pole se zlatým obilím.  Dnes se po strništích prohání vítr a les je tichý. Probíhám lesem, část trasy vede po silnici do vedlejší vsi.  Tam se otáčím a beru to zpátky druhou stranou, po staré cestě, kolem pastvin, mezi poli a zase lesem. Černé krávy na pastvě na mne zírají jako na zjevení. Na můj pozdrav ani nezabučí :-). Přes les, kudy běžím, jsem zatím vždy běhala z druhé strany a člověk by nevěřil, jak to z protisměru vypadá jinak. Místy jsem si nebyla jistá, jestli ta lesní pěšina je opravdu ta správná (zvlášť, když se občas křížila s jinou). Ale k silnici jsem nakonec dorazila a už jen sbíhám z mírného kopce kaštanovou alejí domů. Na zemi jich je spousta a mně se chce zastavit a začít sbírat. Jak malá :-). Má silná vůle ale vítězí, běžím dál, ještě mne čeká závěrečný kopec kolem školy a pak výklus. Až na silný protivítr v první polovině se dnes běželo skvěle.
9km + schody

Monday, October 03, 2011

Na vlastní...kůži

Se zažívacími obtížemi se běhá špatně. Opravdu špatně!
:-) 6,5km.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...