Bacil

Včera to bylo buď, anebo. Běželo se mi fakt dobře, ač už znám pocit, kdy na mne něco leze, říkala jsem si, uvidíme. No, odpoledne už jsem cítila hlavu, z nosu mi teklo a dnes ráno už stávkuje i krk. Ale stejně mi dnes po ránu bylo do běhu, čistý, suchý mráz, u nás asi pět pod nulou, žádná vlezlá vlhká zima...Ale nechávám si zajít chuť, v pátek musím být ve vlastním zájmu zdravá a (všeho)schopná :-), takže běh nejspíš až v neděli, pokud se mi bacil podaří úspěšně zlikvidovat.

22.11.-10km běh +200 schodů

17.11.-7,5km běh terén (až na kousek silnice) +150 schodů

13.11-jen tak symbolické 2km běhu a 4km na procházce s M. a dětmi

Dodatek:
Nakonec kvůli zdravotnímu výpadku za listopad jen 48km.

Bludička

Uběhnout deset kilometrů byl můj letošní cíl. Takový magický bod na mé běžecké cestě. Ještě na jaře mi připadal docela obrovský a říkala jsem si, deset, to bude něco! Když jsem si konečně těch deset kilometrů v neděli zaběhla, byl to prostě super běh. Konečně jsem uběhla deset kilometrů v kuse, ale onen očekávaný pocit euforie se nedostavil. Tedy ne v té míře, jak jsem nejspíš očekávala. Jasně, měla jsem radost, ale zároveň tím skončilo to těšení se, až ...uběhnu desítku. A magická hranice padla. 

Desítka už pro mne není výzva. Prostě si ji ráda znovu zaběhnu třeba jako dnes, i když  jsem při tom chvíli nevěděla, kudy :-). No jo, zcela nová trasa, kterou jsem před během zkoukla na internetu na mapě, a pak to tak dopadá. Kolem trati jsem to pak málem vzala opačným směrem. Ještěže tam byla na vycházce paní se dvěma psi a já nebyla líná se jí zeptat. Když jsem pak v lomu míjela právě vylézavšího potápěče, (už podruhé - před hodinou se do vody chystali), který mi povídal: "Vám je určitě větší teplo než mně...", tak mne to pobavilo. Určitě bych s ním neměnila. Brrr... stačí mi ta představa :-).

Takže cca 10,5km, dnes tedy silnice, terén asi půl napůl, ale dalo se a moje tradiční schody.

Jde to!

Než jsem se dnes dokopala vyběhnout, dalo mi to dost práce při pohledu z okna a nakonec jsem úplně zapomněla navléct na pravé koleno nákolenku, se kterou běhám. A zjistila jsem, že už to jde konečně  i bez ní. (Zatím jsem učinila asi tři zkušební pokusy bez ní, ale opět jsem se k ní vrátila). Nezbavím se jí zatím nadobro, přeci jen kolenu se nelíbí například prudší seběh z kopce nebo větší zátěž, ale.. je to mnohem lepší než před rokem. 

Dnes 8km/45min většinou terén-les. Místy jsem měla pocit, že tam chodí jen zvěř a lidská noha tam nezabloudila už pěkně dlouho .-).

Moje první desítka!

Říkala jsem sama sobě, že chci ještě teď na podzim dosáhnout mnou zatím nedosažené hranice 10km. A když jsem se dnes probudila a uviděla, jak je venku krásně, věděla jsem, že den D je tady. Takže cestou necestou, přes kopce, les, louky, po silnici, prostě kudy to u nás jde, nemám žádné hodinky či něco podobného, abych tu vzdálenost změřila přesně, a tak vycházím z měření na mapě po doběhu. Když dobíhám k naší obci, koukám na hodinky, hm, cca60 minut od výběhu, tak si dávám ještě asi kilometr na úplně pomalý výklus a doma ještě těch mých 150 schodů? nebo jich bylo víc? nějak jsem pak zapomněla počítat výběhy, protože šli chodbou sousedé :-). necítím se unavená, zničená, běžela jsem na pohodu, vlastně jen malinko cítím stehna (to je z toho přeskakování kořenů v lese :-), a vlastně nejvíc břišní svaly. Jo, potřebují zpevnit. Běželo se krásně a já přemýšlím nad delší trasou. Obíhání koleček na stále stejném místě není nic pro mne.