Pamatuji si, že se mi to zdálo jako dlouhá, předlouhá doba, když jsem si kdysi, dávno tomu :-), řekla, že do těch pětatřiceti ten maraton dám. Přece, času dost.
No a je to tady. Ne ten maraton, ale těch třicet pět. A já posunuju metu.
No a je to tady. Ne ten maraton, ale těch třicet pět. A já posunuju metu.
Maraton? Možná. Už pro mě není to nejdůležitější.
Hlavně to nevzdat. Pořád jít dál, at už kroky mílovými nebo šouravými, jak život dá, a nepřestat běhat a žít, jak nejlíp se dá.
A jinak...mám se fajn. Doufám, že vy také :-).
A jinak...mám se fajn. Doufám, že vy také :-).
my se také máme fajn :o)
ReplyDeleteVšechno nejlepší k 35. Krásný věk, vše je před tebou.. A maraton si nadělíš k 42 ;o))
:).. spravne, ze si to uzivas..
ReplyDeleteja napriklad ubehl prvni maraton ve 46..:)
A musim rici, ze to taky nebylo spatny.. MSF! 12:)
No bodejt, co bys vzdavala! Mas pred sebou jeste spoustu let a kilometru. Drzim palce!
ReplyDelete