Regulérní podzim

Mám ráda podzim. Už není takové horko co v létě, které mne při běhu ničí, a kdy se snažím vyběhnout brzy ráno nebo  večer.  Ranní slunce hřeje tak akorát a pod nohama šustí barevné listí. Běžím dnes trasou, kterou jsem na podzim ještě neběžela a okouzleně pozoruji, jak se krajina od léta změnila. Ty tam jsou zářivě zelené louky a pole se zlatým obilím.  Dnes se po strništích prohání vítr a les je tichý. Probíhám lesem, část trasy vede po silnici do vedlejší vsi.  Tam se otáčím a beru to zpátky druhou stranou, po staré cestě, kolem pastvin, mezi poli a zase lesem. Černé krávy na pastvě na mne zírají jako na zjevení. Na můj pozdrav ani nezabučí :-). Přes les, kudy běžím, jsem zatím vždy běhala z druhé strany a člověk by nevěřil, jak to z protisměru vypadá jinak. Místy jsem si nebyla jistá, jestli ta lesní pěšina je opravdu ta správná (zvlášť, když se občas křížila s jinou). Ale k silnici jsem nakonec dorazila a už jen sbíhám z mírného kopce kaštanovou alejí domů. Na zemi jich je spousta a mně se chce zastavit a začít sbírat. Jak malá :-). Má silná vůle ale vítězí, běžím dál, ještě mne čeká závěrečný kopec kolem školy a pak výklus. Až na silný protivítr v první polovině se dnes běželo skvěle.

9km + schody