Bludička

Uběhnout deset kilometrů byl můj letošní cíl. Takový magický bod na mé běžecké cestě. Ještě na jaře mi připadal docela obrovský a říkala jsem si, deset, to bude něco! Když jsem si konečně těch deset kilometrů v neděli zaběhla, byl to prostě super běh. Konečně jsem uběhla deset kilometrů v kuse, ale onen očekávaný pocit euforie se nedostavil. Tedy ne v té míře, jak jsem nejspíš očekávala. Jasně, měla jsem radost, ale zároveň tím skončilo to těšení se, až ...uběhnu desítku. A magická hranice padla. 

Desítka už pro mne není výzva. Prostě si ji ráda znovu zaběhnu třeba jako dnes, i když  jsem při tom chvíli nevěděla, kudy :-). No jo, zcela nová trasa, kterou jsem před během zkoukla na internetu na mapě, a pak to tak dopadá. Kolem trati jsem to pak málem vzala opačným směrem. Ještěže tam byla na vycházce paní se dvěma psi a já nebyla líná se jí zeptat. Když jsem pak v lomu míjela právě vylézavšího potápěče, (už podruhé - před hodinou se do vody chystali), který mi povídal: "Vám je určitě větší teplo než mně...", tak mne to pobavilo. Určitě bych s ním neměnila. Brrr... stačí mi ta představa :-).

Takže cca 10,5km, dnes tedy silnice, terén asi půl napůl, ale dalo se a moje tradiční schody.