Říkala jsem sama sobě, že chci ještě teď na podzim dosáhnout mnou zatím nedosažené hranice 10km. A když jsem se dnes probudila a uviděla, jak je venku krásně, věděla jsem, že den D je tady. Takže cestou necestou, přes kopce, les, louky, po silnici, prostě kudy to u nás jde, nemám žádné hodinky či něco podobného, abych tu vzdálenost změřila přesně, a tak vycházím z měření na mapě po doběhu. Když dobíhám k naší obci, koukám na hodinky, hm, cca60 minut od výběhu, tak si dávám ještě asi kilometr na úplně pomalý výklus a doma ještě těch mých 150 schodů? nebo jich bylo víc? nějak jsem pak zapomněla počítat výběhy, protože šli chodbou sousedé :-). necítím se unavená, zničená, běžela jsem na pohodu, vlastně jen malinko cítím stehna (to je z toho přeskakování kořenů v lese :-), a vlastně nejvíc břišní svaly. Jo, potřebují zpevnit. Běželo se krásně a já přemýšlím nad delší trasou. Obíhání koleček na stále stejném místě není nic pro mne.
No vida, deset, to můžeš s námi do Mnichova :o)
ReplyDeleteno krasny! gratulace!
ReplyDeletePulče, až to bude pod hodinu... .-)
ReplyDeleteBlond., díky.
ReplyDeleteTed tech 10km vidis jako limit, pak to asi bude 12km, ... potom mozna 15km ... a pak brzy zjistis, ze vlastne muzes behat kam az budes chtit, kam az te nohy donesou ;) ... jen tak dal!
ReplyDeleteShadowe, Dík.
ReplyDeletejá bych běžela už teď, jen jsem limitovaná zdravotně:-) uvidím, co koleno vydrží -to je asi tak největší problém, lepší to s ním už nebude, takže vidím jako dobré mít dostatečně pevné, silné svaly kolem něj, aby to šlo dál.
S námi můžeš i nad hodinu :o))
ReplyDelete:-))
ReplyDeleteStačí, když dopíšu, že jsem perfekcionista?