Cyklistika a hokejové nadšení

Přišel odpoledne domů muž s dětmi a s nadšením v hlase mi hlásil, že náš Kuba už je hotový "cyklista" a že prý jezdí úplně sám (jsem mu to říkala, že ho držím už jen jako:-). Samo, ještě bude chvíli trvat, než se naučí nasednout a sám rozjet a slézt z kola, ale jak se rozjede, tak jede sám, bez držení. Však má čas, tři mu teprve budou a já jsem ráda, že ho kolo baví. Moc mu pomohlo s držením rovnováhy ježdění na koloodrážedle. Teď na jaře jsme ho posadili na kolo (vloni nedosáhl na šlapky) ještě s postranními kolečky, aby se naučil šlapat. Vyjel s nimi asi třikrát a když jsem viděla, že šlapání zvládá bravurně i vnímá a soustředí se celkem na jízdu(což byl velký problém u Báry a to začínala později), tak jsme kolečka odmontovali. Další tři jízdy bez koleček a je to. Mám z něho takovou radost...

Doma se žije hokejem. Počkala jsem si, až naši hokejisté zvítězí nad Ruskem a děti půjdou spát a pak jsem vyběhla ven. Moje drahá polovička zůstala doma s dětmi a sledovala finále :-).
Dnes pohodových 6km.

První květnový

běh. Dopoledne jsem se koukala na maraton, žasla nad rychlostí cca 20km za hodinu a odpoledne jsem vyběhla svým hlemýždím tempem:-). Dnes částečná změna trasy - část jsem si dala přes les a luka, zpět po silnici, celkem 7a půl km. Jen mám poslední dobou pocit, že mi ta jarní kvetoucí příroda nějak nesvědčí... :-(.

Bezva relax

na bazéně s mužem a se synem.
A já si navíc trochu zaplavala (500m).

Napřed povinnosti

..potom zábava. Takže napřed odvést dceru do školky a pak si jít zaběhat.
7km.

Výjimečně

ve středu, protože mám muže doma, můžu vyrazit na cvičení Pilates. Dnes je to hodina speciální, zaměřená na správné držení těla, dýchání a zpevnění svalů, které jsou k tomu zapotřebí. No, zlatá klasika. :-).

Pro auto

...do garáže, lehkým klusem 1,5km.

Nová trasa

 Na Černov 5km běh, 1,5km rychlé chůze.

V terénu

Konečně. Letos poprvé. Pět kilometrů, nahoru a dolů, loukami, polními cestami i lesem.  Z toho čistého běhu cca čtyři a půl, protože lesem přes kořeny a další nástrahy v šeru vážně běžet nešlo. Podařilo se mi vyplašit dvě srny od večeře a jednoho ušáka, který chudák nevěděl, na kterou stranu utéct, lesem se rozléhal ptačí zpěv, ten večerní, hlasitý, a přesto znějící úplně jinak než za bílého dne a mně bylo krásně.

Jinde

Lehký jogging.
Kolem Labe, v Numburku.
7.30 místního času.

Miluji

...večerní běh. Nabíjí mne. Běží se mi lehčeji, když nevidím, kolik ještě zbývá... Lépe se soustředím, snad proto, že můj pohled je omezen, čelovka osvětluje jen ten potřebný kousek cesty přede mnou a já nejsem zbytečně rozptylována okolím. V tu chvíli existuje jenom tma a já, hvězdy nad hlavou a ON. A někdy mám ten pocit, že není nahoře v nekonečném vesmíru, ale jako by běžel se mnou.

Dnes  společných sedm a půl kilometrů :-).