Na vlastní...kůži

Se zažívacími obtížemi se běhá špatně. Opravdu špatně!
:-) 6,5km.

Zátěžový běh

Bída, bída a ještě jednou bída. Noha (kotník) už se zdá v běžném provozu být dobrá, obinadlo a mazání tomu napomohlo, tak ji jdu vyzkoušet do terénu. Při běhu ale cítím určitou nejistotu, slabost v noze, přeci jen už na tom kotníku jednou úraz byl a následky si nesu dodnes, a tak jak se to hne, chce to klid. Celkově jsem ale dnes měla krizi jako vyšitou, s dechem i pícháním v boku, připadala jsem si  chvíli jak stará bába, až jsem myslela, že to u odbočky do lesa otočím. Protože však jsem tak trochu palice a nerada věci vzdávám, (ale taky si myslím, že je dobrý vědět, kolik toho člověk zvládne), vzala jsem to dál lesem a pak zpátky po silnici a ač jsem se dnes trápila, endorfiny se nakonec dostavily, sice až doma, ale dostavily. Takže, jsem ráda, že jsem šla. Na to špatný se rychle zapomíná a já už se těším na další výběh.

4,5km + schody

Poprvé a naposled

Zlobí mne záda(tedy víc a déle než obvykle:-), a tak místo dalšího běhu v týdnu jsem byla na rehabilitaci. No, ještě se tam párkrát podívám, celkem tam mám jít desetkrát, tak mám do konce září vystaráno. Takže jsem vyběhla až dnes dopoledne, tentokrát novou trasou, ať mám nějakou změnu. Raději jsem to nepřeháněla a dala si svých tradičních 7km. V půlce trasy se mi podařilo šlápnout do díry (no, zrovna jsem v tu chvíli nekoukala na cestu, ale kolem sebe ) a zvrtla jsem si kotník, naštěstí bolest postupně odezněla, když jsem běžela dál. 

Odpoledne jsme s dětmi ještě na chvilku vyrazili do lomu (letos jsem se tam vůbec nedostala) trochu se smočit, letos už nejspíš naposledy. Už dnes byla voda celkem studená. Alespoň pro mého muže, který byl v lomu s dětmi i minulou neděli (já marodila se zády) a to byla prý teplejší. Tak jsem si zaplavala víceméně jenom já a muž byl v mělčí vodě s dětmi. Osvěžení to bylo příjemné, jsem ráda, že jsme šli.

První zářijový...

Od 1. září mám ve školce obě děti, a tak budu mít možnost jít ráno běhat i přes týden, ne jen o víkendu...Pokud tělo nebude moc zlobit, ráda bych zkusila konečně uběhnout 10km. Dnes pohodových 7km.

A co ještě musím zmínit, dnes měla Barunka premiéru s tátou na kole. Zatím spolu jezdili tak do vedlejší vsi a zpátky a muž jí slíbil, že až bude jezdit dobře, že spolu pojedou po Pelhřimova, (cca 15km) což pro ni byla velká motivace, celé prádniny o tom mluvila :-). A že dnes bylo krásně a léto pomalu končí, tak odpoledne vyrazili. Tatínek byl pyšný, že to v pohodě zvládla a rád, že se taky trochu projel, zpátky jel už totiž sám, na Barunku čekali na nádraží Kubík s dědou a babičkou, kteří jim přijeli naproti vlakem.
Mám z ní radost. Je fajn, že ji to baví. Když si vzpomenu na její začátky a čím vším jsme s ní při učení prošli...ale stálo to za to. Když ji teď vidím...jsem hrdá máma.

S větrem v zádech

Vyrážím v podvečer, abych byla do setmění doma. Vyhovuje mi raději chladnější vzduch, než teplo či horko, jaké bylo právě poslední dny. Už se vyloženě těším. Napřed si říkám, že se proběhnu jen k rozcestí a zpět (přeci jen nejsem úplně fit), ale nakonec mně to žene dál. Nazpět se mi chce běžet s větrem v zádech (občas s protivětrem) jak jen to rychle jde, uhánět a cítit, jak celé tělo pracuje, adrenalin stoupá, prostě pro ten pocit, kterého těžko dosáhnete, když běžíte jen tak na pohodu. Na závěr ještě můj oblíbený stoupák a pak kolem hřbitova. Rychle se stmívá a já vyklusávám domů. Nádhera.

(7km)

Zpátky doma

...a znovu na své staré trati. 8km.

Vodní nádrž Olešná/dovolená

Během naší letošní dovolené jsme na jednu noc zakotvili i v kempu Olešná u Frýdku-Místku. Jdu se tak pokochat po ránu  a nakonec po konzultaci s rybáři, jestli to jde, je z toho oběhnutá přehrada. Nelekejte se, tahle vodní nádrž není zas tak veliká, jak na první pohled vypadá. Vloni zde otevřeli cyklostezku kolem celé přehrady, trasa měří cca 4,5km (což jsem si dodatečně zjistila), prostě taková pohodová trasa, ani tu nevedou kopce jako u nás na Vysočině :-). Ráno byl na trase klid, potkala jsem jen jednoho spoluběžce v protisměru. Zato dopoledne tu bylo živo až moc. Nejvíc bylo bruslařů.

Dlouhá míle

...na mně čeká dnes ve 23.00 na ČT1. První díl seriálu jsem minulý týden prošvihla. Zas tak často se na televizi nedívám, tak pevně doufám, že nebudu zklamaná. Předtím jsem ale absolvovala praktickou přípravu, před chvílí jsem se vrátila z večerního běhu. Nejen že se běželo báječně, ale odměnou mi navíc byl nádherný západ slunce a hořící obloha, korunovaná duhou. To jsem ještě neviděla. Zrcadlovku s sebou opravdu při běhání netahám, bylo by to pěkné foto, ale ten nádherný pohled si budu dlouho pamatovat.

8,5km.

Horkotěžko

Ráno nějak nejsem schopna se vyhrabat z postele dřív než je slunce vysoko na obloze a  to už je na běhání pro mne moc teplo. Takže večer. Vyrážím po osmé hodině a nějak se pořád ne a ne rozběhnout (jo, asi bych neměla běhat, když nejsem zcela fit, ale už je to lepší než včera, tak se mi opravdu nechce sedět doma). Nakonec v půli trati chytám druhý dech a i navzdory protivětru si ten zbytek dnešního běhu užiju. Dokonce jsem za vedlejší vesnicí, kam běhám, potkala v protisměru na polní cestě taky běžící (asi) slečnu.

8 km

Na kole

Na běh jsem se dnes nějak zdravotně necítila (bacily útočí). Děti odjely k babičce na prázdniny, já zaparkovala auto do garáže a vytáhla jsem kolo. Letos teprve podruhé a zjišťuji, že je to hrůza, jakmile se vyskytne v dosahu nějaký kopec. A že jich tady máme (no jo, Vysočina). Měla jsem dnes pocit, že kdybych do kopce běžela, tak se na tom kole předběhnu. 

S ohledem na to, že nejsem zcela fit a že se nemusím hned první den bez dětí odrovnat :-) -12km.