Bezva relax

na bazéně s mužem a se synem.
A já si navíc trochu zaplavala (500m).

Napřed povinnosti

..potom zábava. Takže napřed odvést dceru do školky a pak si jít zaběhat.
7km.

Výjimečně

ve středu, protože mám muže doma, můžu vyrazit na cvičení Pilates. Dnes je to hodina speciální, zaměřená na správné držení těla, dýchání a zpevnění svalů, které jsou k tomu zapotřebí. No, zlatá klasika. :-).

Pro auto

...do garáže, lehkým klusem 1,5km.

Nová trasa

 Na Černov 5km běh, 1,5km rychlé chůze.

V terénu

Konečně. Letos poprvé. Pět kilometrů, nahoru a dolů, loukami, polními cestami i lesem.  Z toho čistého běhu cca čtyři a půl, protože lesem přes kořeny a další nástrahy v šeru vážně běžet nešlo. Podařilo se mi vyplašit dvě srny od večeře a jednoho ušáka, který chudák nevěděl, na kterou stranu utéct, lesem se rozléhal ptačí zpěv, ten večerní, hlasitý, a přesto znějící úplně jinak než za bílého dne a mně bylo krásně.

Jinde

Lehký jogging.
Kolem Labe, v Numburku.
7.30 místního času.

Miluji

...večerní běh. Nabíjí mne. Běží se mi lehčeji, když nevidím, kolik ještě zbývá... Lépe se soustředím, snad proto, že můj pohled je omezen, čelovka osvětluje jen ten potřebný kousek cesty přede mnou a já nejsem zbytečně rozptylována okolím. V tu chvíli existuje jenom tma a já, hvězdy nad hlavou a ON. A někdy mám ten pocit, že není nahoře v nekonečném vesmíru, ale jako by běžel se mnou.

Dnes  společných sedm a půl kilometrů :-).

Mad about running

To takhle jedu večer s dětmi autem pro muže, aby nemusel spát v nedalekém městě v zaparkovaném kamionu, ale raději si užil doma pohodlné postele (a manželky) a na zpáteční cestě dostanu ten šílený nápad se proběhnout. Aspoň kousek. Mám na sobě totiž rifle, mikinu a svetr, vskutku ideální odění  k běhu, ale boty na běhání,  ty na nohou mám. Až přijedeme domů, bude třeba uložit děti a v devět večer už bych se pak bála sama někam vyrazit. Naštěstí je můj muž po více jak desetiletém soužití se mnou zvyklý na ledacos, a tak mne kousek před domem vysazuje. A protože s sebou nemám čelovku ani jiné osvětlení, popojíždí za mnou a svítí mi na cestu. Jako ta světluška. Nejlepší světluška na světě. :-)

Nakonec z toho jsou necelé tři kilometry a zajímavý zážitek pro všechny zúčastněné - Barunka se prý bála, že mne tatínek přejede, Kubík jen koukal.

Jaro

Jde cítit ve vzduchu a já mám spoustu energie. Člověku se hned jinak vstává, když ho ráno probouzí sluneční paprsky, a ne šedivé sněhové mraky. A jak začnou vyzpěvovat ptáci, je mi také do zpěvu. A do běhu... jen ty děti mi pořád nějak nestačí. No, holt se musím přizpůsobit jejich tempu :-).

sobota 12.3. - 5km
neděle 20.3. - 6km