Přišel odpoledne domů muž s dětmi a s nadšením v hlase mi hlásil, že náš Kuba už je hotový "cyklista" a že prý jezdí úplně sám (jsem mu to říkala, že ho držím už jen jako:-). Samo, ještě bude chvíli trvat, než se naučí nasednout a sám rozjet a slézt z kola, ale jak se rozjede, tak jede sám, bez držení. Však má čas, tři mu teprve budou a já jsem ráda, že ho kolo baví. Moc mu pomohlo s držením rovnováhy ježdění na koloodrážedle. Teď na jaře jsme ho posadili na kolo (vloni nedosáhl na šlapky) ještě s postranními kolečky, aby se naučil šlapat. Vyjel s nimi asi třikrát a když jsem viděla, že šlapání zvládá bravurně i vnímá a soustředí se celkem na jízdu(což byl velký problém u Báry a to začínala později), tak jsme kolečka odmontovali. Další tři jízdy bez koleček a je to. Mám z něho takovou radost...
Doma se žije hokejem. Počkala jsem si, až naši hokejisté zvítězí nad Ruskem a děti půjdou spát a pak jsem vyběhla ven. Moje drahá polovička zůstala doma s dětmi a sledovala finále :-).
Dnes pohodových 6km.
