Změna plánu

 
Dnes místo běhu...házení sněhu :-). 

Leden

  7.1. - 2 km
  8.1. - 13km
13.1. - 11km (chůze-něco přes 9min/1km)
15.1. - 7,5km
17.1. - 0,5km
26.1. - 1 km
Snad raději ani nesčítám, ale pořád lepší, než kdyby tu byla velká 0.

Inspirace 1,2...

Aneb, po modré a bez čelovky, protože co kdyby to zítra nevyšlo? 

Svůj první letošní výběh jsem si představovala tedy trochu jinak, nakonec na něj došlo až dnes, a protože jsem  běžela naprosto novou trasou a nejspíš překročila bludný kořen, to, co jsem naběhala v lese, prostě na mapě nejsem schopna změřit. Když jsem vybíhala, nevěděla jsem ještě, kudy poběžím, v průběhu trasy jsem měla představu, kam běžím, no a nakonec jsem skončila úplně jinde, bez čelovky, skoro v půl paté asi pět km od domova,  ale můj muž to dnes jistil: přijel si pro mne, protože potřebuje, abych ho ještě odvezla do práce. Víc to snad raději  komentovat nebudu :-). Takže asi to bylo víc, ale píšu13km. 

Letos naposledy...

Že prý má sněžit, říkala předpověď počasí. Děti spí u tety a strejdy a my se ráno s mužem probouzíme do bílého dne. Z vyhřáté postele se nechce a vypadá to na slunečný den. Když se jdu oblíkat do běžeckého, muž se mne ptá, jestli dnes jdu vážně běhat. No jasně, vždyť je to letos už naposledy... tak napadla trocha sněhu, no a co? Nadhazuji, ať vyrazí se mnou, ale nakonec vybíhám sama. Vloni se mnou v zimě běžel dvakrát a myslím, že mu to stačilo :-). Je to prostě tvor teplomilný.

Než se konečně dostanu  k běhu (ještě rychlý nákup, aneb co si člověk neudělá sám....nebo jinak...pošli muže nakoupit a budeš muset jít znovu...), modrá obloha je ta tam a z nebe se začínají sypat sněhové vločky. Vyrážím..směr Jelení vrch. Teplota kolem nuly, čerstvý sníh křupe pod nohama, vybíhám kopec a je po přeháňce. Přede mnou se rozprostírá bílá krajina. Vbíhám do lesa a budu dnes první, kdo zde zanechá své stopy. Les je dnes sváteční, tichý, zahalený bílou přikrývkou a jemný poprašek na  spadaném jehličí vypadá, jakoby ho někdo posypal moučkovým cukrem a láká k olíznutí. Dál polní cestou po stopách, které tu někdo zanechal přede mnou... snad ranní běžec? A jsem v sousední vsi a po silnici dál,  přes další les a zase zpět na Jelení vrch, kolem školy, hřbitova... Nohy dnes dostávají zabrat, přeci jen ve sněhu se běží jinak než za sucha, ale o to víc si to užívám. Vždyť je to letos (pro mne) přece naposledy!

Vracím se domů přes náměstí a nikde ani živáčka. No jasně, všichni sedí u oběda. Jen já tady pobíhám v tomhle počasí s nepřítomným úsměvem na tváři. Obloha je ocelově šedá a už zase sněží.

Prosinec

11.12. - 7km
13.12. - 6km
14.12. - 7km
20.12. - 10km
28.12. - 10km
30.12. - 9,5km

Celkem za prosinec píši 50km,  vzhledem k ne zrovna dobře měřitelnému pobíhání po lese a taky pravidelným výklusům na schodech po každém běhu to je číslo víceméně orientační.

Back on the trail

Snad už konečně zdravá (tedy relativně) a prostě už jsem musela! Už když jsem si večer pouštěla písničky z Rockyho a rozehřívala se u toho, jsem věděla, že ráno vyrazím. Jen tak lehce, po třítýdenním výpadku, na rozjezd, si dávám 7km. Bonus k tomu modrá obloha po ránu a teplé sluneční paprsky, takový den tu už dlouho nebyl.

Bacil

Včera to bylo buď, anebo. Běželo se mi fakt dobře, ač už znám pocit, kdy na mne něco leze, říkala jsem si, uvidíme. No, odpoledne už jsem cítila hlavu, z nosu mi teklo a dnes ráno už stávkuje i krk. Ale stejně mi dnes po ránu bylo do běhu, čistý, suchý mráz, u nás asi pět pod nulou, žádná vlezlá vlhká zima...Ale nechávám si zajít chuť, v pátek musím být ve vlastním zájmu zdravá a (všeho)schopná :-), takže běh nejspíš až v neděli, pokud se mi bacil podaří úspěšně zlikvidovat.

22.11.-10km běh +200 schodů

17.11.-7,5km běh terén (až na kousek silnice) +150 schodů

13.11-jen tak symbolické 2km běhu a 4km na procházce s M. a dětmi

Dodatek:
Nakonec kvůli zdravotnímu výpadku za listopad jen 48km.

Bludička

Uběhnout deset kilometrů byl můj letošní cíl. Takový magický bod na mé běžecké cestě. Ještě na jaře mi připadal docela obrovský a říkala jsem si, deset, to bude něco! Když jsem si konečně těch deset kilometrů v neděli zaběhla, byl to prostě super běh. Konečně jsem uběhla deset kilometrů v kuse, ale onen očekávaný pocit euforie se nedostavil. Tedy ne v té míře, jak jsem nejspíš očekávala. Jasně, měla jsem radost, ale zároveň tím skončilo to těšení se, až ...uběhnu desítku. A magická hranice padla. 

Desítka už pro mne není výzva. Prostě si ji ráda znovu zaběhnu třeba jako dnes, i když  jsem při tom chvíli nevěděla, kudy :-). No jo, zcela nová trasa, kterou jsem před během zkoukla na internetu na mapě, a pak to tak dopadá. Kolem trati jsem to pak málem vzala opačným směrem. Ještěže tam byla na vycházce paní se dvěma psi a já nebyla líná se jí zeptat. Když jsem pak v lomu míjela právě vylézavšího potápěče, (už podruhé - před hodinou se do vody chystali), který mi povídal: "Vám je určitě větší teplo než mně...", tak mne to pobavilo. Určitě bych s ním neměnila. Brrr... stačí mi ta představa :-).

Takže cca 10,5km, dnes tedy silnice, terén asi půl napůl, ale dalo se a moje tradiční schody.

Jde to!

Než jsem se dnes dokopala vyběhnout, dalo mi to dost práce při pohledu z okna a nakonec jsem úplně zapomněla navléct na pravé koleno nákolenku, se kterou běhám. A zjistila jsem, že už to jde konečně  i bez ní. (Zatím jsem učinila asi tři zkušební pokusy bez ní, ale opět jsem se k ní vrátila). Nezbavím se jí zatím nadobro, přeci jen kolenu se nelíbí například prudší seběh z kopce nebo větší zátěž, ale.. je to mnohem lepší než před rokem. 

Dnes 8km/45min většinou terén-les. Místy jsem měla pocit, že tam chodí jen zvěř a lidská noha tam nezabloudila už pěkně dlouho .-).

Moje první desítka!

Říkala jsem sama sobě, že chci ještě teď na podzim dosáhnout mnou zatím nedosažené hranice 10km. A když jsem se dnes probudila a uviděla, jak je venku krásně, věděla jsem, že den D je tady. Takže cestou necestou, přes kopce, les, louky, po silnici, prostě kudy to u nás jde, nemám žádné hodinky či něco podobného, abych tu vzdálenost změřila přesně, a tak vycházím z měření na mapě po doběhu. Když dobíhám k naší obci, koukám na hodinky, hm, cca60 minut od výběhu, tak si dávám ještě asi kilometr na úplně pomalý výklus a doma ještě těch mých 150 schodů? nebo jich bylo víc? nějak jsem pak zapomněla počítat výběhy, protože šli chodbou sousedé :-). necítím se unavená, zničená, běžela jsem na pohodu, vlastně jen malinko cítím stehna (to je z toho přeskakování kořenů v lese :-), a vlastně nejvíc břišní svaly. Jo, potřebují zpevnit. Běželo se krásně a já přemýšlím nad delší trasou. Obíhání koleček na stále stejném místě není nic pro mne.