Letos naposledy...

Že prý má sněžit, říkala předpověď počasí. Děti spí u tety a strejdy a my se ráno s mužem probouzíme do bílého dne. Z vyhřáté postele se nechce a vypadá to na slunečný den. Když se jdu oblíkat do běžeckého, muž se mne ptá, jestli dnes jdu vážně běhat. No jasně, vždyť je to letos už naposledy... tak napadla trocha sněhu, no a co? Nadhazuji, ať vyrazí se mnou, ale nakonec vybíhám sama. Vloni se mnou v zimě běžel dvakrát a myslím, že mu to stačilo :-). Je to prostě tvor teplomilný.

Než se konečně dostanu  k běhu (ještě rychlý nákup, aneb co si člověk neudělá sám....nebo jinak...pošli muže nakoupit a budeš muset jít znovu...), modrá obloha je ta tam a z nebe se začínají sypat sněhové vločky. Vyrážím..směr Jelení vrch. Teplota kolem nuly, čerstvý sníh křupe pod nohama, vybíhám kopec a je po přeháňce. Přede mnou se rozprostírá bílá krajina. Vbíhám do lesa a budu dnes první, kdo zde zanechá své stopy. Les je dnes sváteční, tichý, zahalený bílou přikrývkou a jemný poprašek na  spadaném jehličí vypadá, jakoby ho někdo posypal moučkovým cukrem a láká k olíznutí. Dál polní cestou po stopách, které tu někdo zanechal přede mnou... snad ranní běžec? A jsem v sousední vsi a po silnici dál,  přes další les a zase zpět na Jelení vrch, kolem školy, hřbitova... Nohy dnes dostávají zabrat, přeci jen ve sněhu se běží jinak než za sucha, ale o to víc si to užívám. Vždyť je to letos (pro mne) přece naposledy!

Vracím se domů přes náměstí a nikde ani živáčka. No jasně, všichni sedí u oběda. Jen já tady pobíhám v tomhle počasí s nepřítomným úsměvem na tváři. Obloha je ocelově šedá a už zase sněží.

Prosinec

11.12. - 7km
13.12. - 6km
14.12. - 7km
20.12. - 10km
28.12. - 10km
30.12. - 9,5km

Celkem za prosinec píši 50km,  vzhledem k ne zrovna dobře měřitelnému pobíhání po lese a taky pravidelným výklusům na schodech po každém běhu to je číslo víceméně orientační.

Back on the trail

Snad už konečně zdravá (tedy relativně) a prostě už jsem musela! Už když jsem si večer pouštěla písničky z Rockyho a rozehřívala se u toho, jsem věděla, že ráno vyrazím. Jen tak lehce, po třítýdenním výpadku, na rozjezd, si dávám 7km. Bonus k tomu modrá obloha po ránu a teplé sluneční paprsky, takový den tu už dlouho nebyl.

Bacil

Včera to bylo buď, anebo. Běželo se mi fakt dobře, ač už znám pocit, kdy na mne něco leze, říkala jsem si, uvidíme. No, odpoledne už jsem cítila hlavu, z nosu mi teklo a dnes ráno už stávkuje i krk. Ale stejně mi dnes po ránu bylo do běhu, čistý, suchý mráz, u nás asi pět pod nulou, žádná vlezlá vlhká zima...Ale nechávám si zajít chuť, v pátek musím být ve vlastním zájmu zdravá a (všeho)schopná :-), takže běh nejspíš až v neděli, pokud se mi bacil podaří úspěšně zlikvidovat.

22.11.-10km běh +200 schodů

17.11.-7,5km běh terén (až na kousek silnice) +150 schodů

13.11-jen tak symbolické 2km běhu a 4km na procházce s M. a dětmi

Dodatek:
Nakonec kvůli zdravotnímu výpadku za listopad jen 48km.

Bludička

Uběhnout deset kilometrů byl můj letošní cíl. Takový magický bod na mé běžecké cestě. Ještě na jaře mi připadal docela obrovský a říkala jsem si, deset, to bude něco! Když jsem si konečně těch deset kilometrů v neděli zaběhla, byl to prostě super běh. Konečně jsem uběhla deset kilometrů v kuse, ale onen očekávaný pocit euforie se nedostavil. Tedy ne v té míře, jak jsem nejspíš očekávala. Jasně, měla jsem radost, ale zároveň tím skončilo to těšení se, až ...uběhnu desítku. A magická hranice padla. 

Desítka už pro mne není výzva. Prostě si ji ráda znovu zaběhnu třeba jako dnes, i když  jsem při tom chvíli nevěděla, kudy :-). No jo, zcela nová trasa, kterou jsem před během zkoukla na internetu na mapě, a pak to tak dopadá. Kolem trati jsem to pak málem vzala opačným směrem. Ještěže tam byla na vycházce paní se dvěma psi a já nebyla líná se jí zeptat. Když jsem pak v lomu míjela právě vylézavšího potápěče, (už podruhé - před hodinou se do vody chystali), který mi povídal: "Vám je určitě větší teplo než mně...", tak mne to pobavilo. Určitě bych s ním neměnila. Brrr... stačí mi ta představa :-).

Takže cca 10,5km, dnes tedy silnice, terén asi půl napůl, ale dalo se a moje tradiční schody.

Jde to!

Než jsem se dnes dokopala vyběhnout, dalo mi to dost práce při pohledu z okna a nakonec jsem úplně zapomněla navléct na pravé koleno nákolenku, se kterou běhám. A zjistila jsem, že už to jde konečně  i bez ní. (Zatím jsem učinila asi tři zkušební pokusy bez ní, ale opět jsem se k ní vrátila). Nezbavím se jí zatím nadobro, přeci jen kolenu se nelíbí například prudší seběh z kopce nebo větší zátěž, ale.. je to mnohem lepší než před rokem. 

Dnes 8km/45min většinou terén-les. Místy jsem měla pocit, že tam chodí jen zvěř a lidská noha tam nezabloudila už pěkně dlouho .-).

Moje první desítka!

Říkala jsem sama sobě, že chci ještě teď na podzim dosáhnout mnou zatím nedosažené hranice 10km. A když jsem se dnes probudila a uviděla, jak je venku krásně, věděla jsem, že den D je tady. Takže cestou necestou, přes kopce, les, louky, po silnici, prostě kudy to u nás jde, nemám žádné hodinky či něco podobného, abych tu vzdálenost změřila přesně, a tak vycházím z měření na mapě po doběhu. Když dobíhám k naší obci, koukám na hodinky, hm, cca60 minut od výběhu, tak si dávám ještě asi kilometr na úplně pomalý výklus a doma ještě těch mých 150 schodů? nebo jich bylo víc? nějak jsem pak zapomněla počítat výběhy, protože šli chodbou sousedé :-). necítím se unavená, zničená, běžela jsem na pohodu, vlastně jen malinko cítím stehna (to je z toho přeskakování kořenů v lese :-), a vlastně nejvíc břišní svaly. Jo, potřebují zpevnit. Běželo se krásně a já přemýšlím nad delší trasou. Obíhání koleček na stále stejném místě není nic pro mne.

Ach to oblečení...

Dnešní dopolední výběh nakonec čítá 7 km, ale nic moc. Tak nějak mám problém v tyhle nevyzpytatelné podzimní dny vychytat, jak se vlastně obléct, aby to bylo tak akorát. No považte. Dnes, kupodivu, po dlouhé době, nebylo zataženo, ale když přešla ranní mlha, svítilo nádherně slunce a přes relativně nízkou teplotu , na slunci bylo teplo. Běžela jsem většinu trasy vystavena slunci a dlouhé kalhoty mi tentokrát vadily. Rukávy u trika jsem si vyhrnula, to není problém, ale u kalhot to nejde. Čelenku jsem uvítala, i vestu, v druhé části trati, kdy jsem běžela ve stínu a foukal vítr a přeci jen už jsem byla zpocená. Tak jak se mám vlastně obléct? Nejhorší je to střídání-slunce, stín, bezvětří a vítr. Radost mi udělalo, že jsem potkala jiného běžce a to, že se mi dnes podařilo překročit prvně hranici 50km za měsíc (jasně, pro někoho, kdo tuhle vzdálenost běhá na jeden zátah  žádný výkon :-), ale jinak to bylo dnes opravdu bez energie.

Za měsíc říjen celkem naběháno 54km.

Počasí, že by psa nevyhnal

Myslím, že asi tak by někteří nazvali to dnešní... Mlha, vítr, déšť... Vyhlídka na lepší počasí je mizivá, takže to chce vychytat chvilku, kdy neprší, pouze mrholí a vyrazit. Terén dnes nedávám, nejspíš bych se utopila v bahně, v plánu je moje obvyklé silniční kolečko. Tam celkem dobrý, chvíli s větrem v zádech, to pomáhá, když je to téměř celé do kopce. Dobíhám do vedlejší vesnice a tam to otáčím (neběžím tou samou cestou, vracím se z druhé strany). No jo, ale otáčí se i vítr, chvíli proti a chvíli zboku. Jeden takový nečekaně prudký boční náraz se mnou pěkně zamává - asi budu muset v takovém počasí běhat se zátěží, nebo raději budu běhat jen v bezvětří :-). Nakonec se i ten déšť spustil z nebe a já byla ráda, že už mám před sebou poslední dva kilometry. Ale  stejně, bylo to úžasné!

7km  a ještě 200 schodů k tomu .-) - takový můj "výklus", který si dávám doma na chodbě skoro po každém běhu.

Jen tak rychle vyběhnout...

...ještě než povezu muže do práce. Děti nemáme doma a měli jsme dnes  takový lážo plážo den. No řekněte,  už se vám někdy podařilo vstát z postele až kolem poledne? Nám dneska jo :-). Však co, práce neuteče a svět se nezboří. Nakonec z předpokládaných třech kilometrů jsou čtyři a půl.