Letos naposledy...

Že prý má sněžit, říkala předpověď počasí. Děti spí u tety a strejdy a my se ráno s mužem probouzíme do bílého dne. Z vyhřáté postele se nechce a vypadá to na slunečný den. Když se jdu oblíkat do běžeckého, muž se mne ptá, jestli dnes jdu vážně běhat. No jasně, vždyť je to letos už naposledy... tak napadla trocha sněhu, no a co? Nadhazuji, ať vyrazí se mnou, ale nakonec vybíhám sama. Vloni se mnou v zimě běžel dvakrát a myslím, že mu to stačilo :-). Je to prostě tvor teplomilný.

Než se konečně dostanu  k běhu (ještě rychlý nákup, aneb co si člověk neudělá sám....nebo jinak...pošli muže nakoupit a budeš muset jít znovu...), modrá obloha je ta tam a z nebe se začínají sypat sněhové vločky. Vyrážím..směr Jelení vrch. Teplota kolem nuly, čerstvý sníh křupe pod nohama, vybíhám kopec a je po přeháňce. Přede mnou se rozprostírá bílá krajina. Vbíhám do lesa a budu dnes první, kdo zde zanechá své stopy. Les je dnes sváteční, tichý, zahalený bílou přikrývkou a jemný poprašek na  spadaném jehličí vypadá, jakoby ho někdo posypal moučkovým cukrem a láká k olíznutí. Dál polní cestou po stopách, které tu někdo zanechal přede mnou... snad ranní běžec? A jsem v sousední vsi a po silnici dál,  přes další les a zase zpět na Jelení vrch, kolem školy, hřbitova... Nohy dnes dostávají zabrat, přeci jen ve sněhu se běží jinak než za sucha, ale o to víc si to užívám. Vždyť je to letos (pro mne) přece naposledy!

Vracím se domů přes náměstí a nikde ani živáčka. No jasně, všichni sedí u oběda. Jen já tady pobíhám v tomhle počasí s nepřítomným úsměvem na tváři. Obloha je ocelově šedá a už zase sněží.

Prosinec

11.12. - 7km
13.12. - 6km
14.12. - 7km
20.12. - 10km
28.12. - 10km
30.12. - 9,5km

Celkem za prosinec píši 50km,  vzhledem k ne zrovna dobře měřitelnému pobíhání po lese a taky pravidelným výklusům na schodech po každém běhu to je číslo víceméně orientační.

Back on the trail

Snad už konečně zdravá (tedy relativně) a prostě už jsem musela! Už když jsem si večer pouštěla písničky z Rockyho a rozehřívala se u toho, jsem věděla, že ráno vyrazím. Jen tak lehce, po třítýdenním výpadku, na rozjezd, si dávám 7km. Bonus k tomu modrá obloha po ránu a teplé sluneční paprsky, takový den tu už dlouho nebyl.

Bacil

Včera to bylo buď, anebo. Běželo se mi fakt dobře, ač už znám pocit, kdy na mne něco leze, říkala jsem si, uvidíme. No, odpoledne už jsem cítila hlavu, z nosu mi teklo a dnes ráno už stávkuje i krk. Ale stejně mi dnes po ránu bylo do běhu, čistý, suchý mráz, u nás asi pět pod nulou, žádná vlezlá vlhká zima...Ale nechávám si zajít chuť, v pátek musím být ve vlastním zájmu zdravá a (všeho)schopná :-), takže běh nejspíš až v neděli, pokud se mi bacil podaří úspěšně zlikvidovat.

22.11.-10km běh +200 schodů

17.11.-7,5km běh terén (až na kousek silnice) +150 schodů

13.11-jen tak symbolické 2km běhu a 4km na procházce s M. a dětmi

Dodatek:
Nakonec kvůli zdravotnímu výpadku za listopad jen 48km.

Bludička

Uběhnout deset kilometrů byl můj letošní cíl. Takový magický bod na mé běžecké cestě. Ještě na jaře mi připadal docela obrovský a říkala jsem si, deset, to bude něco! Když jsem si konečně těch deset kilometrů v neděli zaběhla, byl to prostě super běh. Konečně jsem uběhla deset kilometrů v kuse, ale onen očekávaný pocit euforie se nedostavil. Tedy ne v té míře, jak jsem nejspíš očekávala. Jasně, měla jsem radost, ale zároveň tím skončilo to těšení se, až ...uběhnu desítku. A magická hranice padla. 

Desítka už pro mne není výzva. Prostě si ji ráda znovu zaběhnu třeba jako dnes, i když  jsem při tom chvíli nevěděla, kudy :-). No jo, zcela nová trasa, kterou jsem před během zkoukla na internetu na mapě, a pak to tak dopadá. Kolem trati jsem to pak málem vzala opačným směrem. Ještěže tam byla na vycházce paní se dvěma psi a já nebyla líná se jí zeptat. Když jsem pak v lomu míjela právě vylézavšího potápěče, (už podruhé - před hodinou se do vody chystali), který mi povídal: "Vám je určitě větší teplo než mně...", tak mne to pobavilo. Určitě bych s ním neměnila. Brrr... stačí mi ta představa :-).

Takže cca 10,5km, dnes tedy silnice, terén asi půl napůl, ale dalo se a moje tradiční schody.

Jde to!

Než jsem se dnes dokopala vyběhnout, dalo mi to dost práce při pohledu z okna a nakonec jsem úplně zapomněla navléct na pravé koleno nákolenku, se kterou běhám. A zjistila jsem, že už to jde konečně  i bez ní. (Zatím jsem učinila asi tři zkušební pokusy bez ní, ale opět jsem se k ní vrátila). Nezbavím se jí zatím nadobro, přeci jen kolenu se nelíbí například prudší seběh z kopce nebo větší zátěž, ale.. je to mnohem lepší než před rokem. 

Dnes 8km/45min většinou terén-les. Místy jsem měla pocit, že tam chodí jen zvěř a lidská noha tam nezabloudila už pěkně dlouho .-).

Moje první desítka!

Říkala jsem sama sobě, že chci ještě teď na podzim dosáhnout mnou zatím nedosažené hranice 10km. A když jsem se dnes probudila a uviděla, jak je venku krásně, věděla jsem, že den D je tady. Takže cestou necestou, přes kopce, les, louky, po silnici, prostě kudy to u nás jde, nemám žádné hodinky či něco podobného, abych tu vzdálenost změřila přesně, a tak vycházím z měření na mapě po doběhu. Když dobíhám k naší obci, koukám na hodinky, hm, cca60 minut od výběhu, tak si dávám ještě asi kilometr na úplně pomalý výklus a doma ještě těch mých 150 schodů? nebo jich bylo víc? nějak jsem pak zapomněla počítat výběhy, protože šli chodbou sousedé :-). necítím se unavená, zničená, běžela jsem na pohodu, vlastně jen malinko cítím stehna (to je z toho přeskakování kořenů v lese :-), a vlastně nejvíc břišní svaly. Jo, potřebují zpevnit. Běželo se krásně a já přemýšlím nad delší trasou. Obíhání koleček na stále stejném místě není nic pro mne.

Ach to oblečení...

Dnešní dopolední výběh nakonec čítá 7 km, ale nic moc. Tak nějak mám problém v tyhle nevyzpytatelné podzimní dny vychytat, jak se vlastně obléct, aby to bylo tak akorát. No považte. Dnes, kupodivu, po dlouhé době, nebylo zataženo, ale když přešla ranní mlha, svítilo nádherně slunce a přes relativně nízkou teplotu , na slunci bylo teplo. Běžela jsem většinu trasy vystavena slunci a dlouhé kalhoty mi tentokrát vadily. Rukávy u trika jsem si vyhrnula, to není problém, ale u kalhot to nejde. Čelenku jsem uvítala, i vestu, v druhé části trati, kdy jsem běžela ve stínu a foukal vítr a přeci jen už jsem byla zpocená. Tak jak se mám vlastně obléct? Nejhorší je to střídání-slunce, stín, bezvětří a vítr. Radost mi udělalo, že jsem potkala jiného běžce a to, že se mi dnes podařilo překročit prvně hranici 50km za měsíc (jasně, pro někoho, kdo tuhle vzdálenost běhá na jeden zátah  žádný výkon :-), ale jinak to bylo dnes opravdu bez energie.

Za měsíc říjen celkem naběháno 54km.

Počasí, že by psa nevyhnal

Myslím, že asi tak by někteří nazvali to dnešní... Mlha, vítr, déšť... Vyhlídka na lepší počasí je mizivá, takže to chce vychytat chvilku, kdy neprší, pouze mrholí a vyrazit. Terén dnes nedávám, nejspíš bych se utopila v bahně, v plánu je moje obvyklé silniční kolečko. Tam celkem dobrý, chvíli s větrem v zádech, to pomáhá, když je to téměř celé do kopce. Dobíhám do vedlejší vesnice a tam to otáčím (neběžím tou samou cestou, vracím se z druhé strany). No jo, ale otáčí se i vítr, chvíli proti a chvíli zboku. Jeden takový nečekaně prudký boční náraz se mnou pěkně zamává - asi budu muset v takovém počasí běhat se zátěží, nebo raději budu běhat jen v bezvětří :-). Nakonec se i ten déšť spustil z nebe a já byla ráda, že už mám před sebou poslední dva kilometry. Ale  stejně, bylo to úžasné!

7km  a ještě 200 schodů k tomu .-) - takový můj "výklus", který si dávám doma na chodbě skoro po každém běhu.

Jen tak rychle vyběhnout...

...ještě než povezu muže do práce. Děti nemáme doma a měli jsme dnes  takový lážo plážo den. No řekněte,  už se vám někdy podařilo vstát z postele až kolem poledne? Nám dneska jo :-). Však co, práce neuteče a svět se nezboří. Nakonec z předpokládaných třech kilometrů jsou čtyři a půl.

Nejtěžší je se odhodlat...

 ... a pak už to jde samo. Jen se rozhodnout, rozhoupat, udělat ten první krok, obléct se a pak už se nemohu dočkat. Přemlouvám se dnes celý den, ranní běh není můj šálek čaje,  i když jsem k němu často donucena okolnostmi. Přes den je  na můj vkus venku moc lidí. Nejbližší je mi běh večerní, když se den chýlí ke konci a  já se začínám probouzet :-). Mám ráda podzim ve všech jeho podobách, zvláště té dnešní, jako dělané pro mou melancholickou duši. Je zataženo, venku se šeří a na krajinu padá mlha. To počasí, na které mnoho lidí nadává, ale já ho miluju. Asi i proto mně tak kdysi dávno očarovaly tajemné uličky Londýna za mlhavých večerů. Vybíhám a po obličeji mne hladí drobné, droboulinké kapičky deště. Mží. Vybíhám na Jelení horu a vzpomínám, jak jsem začínala. Tudy vedly mé první rychlokroky, první běžecké krůčky. Tady mne sotva kdy někdo spatřil. Rádoby běh vzápětí střídala chůze a já funěla jako lokomotiva a píchání v boku mne vyřazovalo ze hry.  Co bylo před rokem a co je dnes? Běžím dál, přes právě sklizené kukuřičné pole, kolem lesa, kde plaším stádo pasoucích se srn. Na krajinu padá tma a já rozsvěcuji čelovku. Mha přede mnou, mha za mnou, světýlko se do ní zakusuje, pole končí a je tu cesta. Zpátky lesem a alejí., kolem školy a hřiště, kde při umělém osvětlení hrajou chlapi fotbal. A dál, až na konec obce, mířím zadem přes louku ke hřbitovu. Další z míst, kam ráda chodím. Mám ráda ten klid,  tu atmosféru...Vzduch voní podzimem, mlhou a deštěm - tak, jak to mám ráda. A mně se vůbec nechce domů.

7km + schody

Podvečerních...

7km. Sluníčko už je takové zubaté, sice svítí, ale moc nehřeje a ráno nás vítá jinovatkou, a to se mi do namrzlé, mokré trávy moc nechce. Děti jsou na prázdninách u babičky, a tak  mohu vyběhnout i v podvečer. Jen si musím zvyknout na to, že už se dny krátí a brzy se stmívá, dobíhala jsem za šera a bez čelovky, bez odrazky, tak příště už se musím vybavit. Večerní běhy maj něco do sebe a já se těším, až zase vyběhnu (skoro) potmě.

Thinking about...

"LEARNING ENGLISH THROUGH SILENT READING IS LIKE TRAINING FOR A MARATHON BY WATCHING ONE ON TV."

Hm, až příště vyběhnu, budu si přitom nahlas opakovat slovíčka :-). A zabiju dvě mouchy jednou ranou.

Vysočina hlásí zataženo :-)

6,5km

Regulérní podzim

Mám ráda podzim. Už není takové horko co v létě, které mne při běhu ničí, a kdy se snažím vyběhnout brzy ráno nebo  večer.  Ranní slunce hřeje tak akorát a pod nohama šustí barevné listí. Běžím dnes trasou, kterou jsem na podzim ještě neběžela a okouzleně pozoruji, jak se krajina od léta změnila. Ty tam jsou zářivě zelené louky a pole se zlatým obilím.  Dnes se po strništích prohání vítr a les je tichý. Probíhám lesem, část trasy vede po silnici do vedlejší vsi.  Tam se otáčím a beru to zpátky druhou stranou, po staré cestě, kolem pastvin, mezi poli a zase lesem. Černé krávy na pastvě na mne zírají jako na zjevení. Na můj pozdrav ani nezabučí :-). Přes les, kudy běžím, jsem zatím vždy běhala z druhé strany a člověk by nevěřil, jak to z protisměru vypadá jinak. Místy jsem si nebyla jistá, jestli ta lesní pěšina je opravdu ta správná (zvlášť, když se občas křížila s jinou). Ale k silnici jsem nakonec dorazila a už jen sbíhám z mírného kopce kaštanovou alejí domů. Na zemi jich je spousta a mně se chce zastavit a začít sbírat. Jak malá :-). Má silná vůle ale vítězí, běžím dál, ještě mne čeká závěrečný kopec kolem školy a pak výklus. Až na silný protivítr v první polovině se dnes běželo skvěle.

9km + schody

Na vlastní...kůži

Se zažívacími obtížemi se běhá špatně. Opravdu špatně!
:-) 6,5km.

Zátěžový běh

Bída, bída a ještě jednou bída. Noha (kotník) už se zdá v běžném provozu být dobrá, obinadlo a mazání tomu napomohlo, tak ji jdu vyzkoušet do terénu. Při běhu ale cítím určitou nejistotu, slabost v noze, přeci jen už na tom kotníku jednou úraz byl a následky si nesu dodnes, a tak jak se to hne, chce to klid. Celkově jsem ale dnes měla krizi jako vyšitou, s dechem i pícháním v boku, připadala jsem si  chvíli jak stará bába, až jsem myslela, že to u odbočky do lesa otočím. Protože však jsem tak trochu palice a nerada věci vzdávám, (ale taky si myslím, že je dobrý vědět, kolik toho člověk zvládne), vzala jsem to dál lesem a pak zpátky po silnici a ač jsem se dnes trápila, endorfiny se nakonec dostavily, sice až doma, ale dostavily. Takže, jsem ráda, že jsem šla. Na to špatný se rychle zapomíná a já už se těším na další výběh.

4,5km + schody

Poprvé a naposled

Zlobí mne záda(tedy víc a déle než obvykle:-), a tak místo dalšího běhu v týdnu jsem byla na rehabilitaci. No, ještě se tam párkrát podívám, celkem tam mám jít desetkrát, tak mám do konce září vystaráno. Takže jsem vyběhla až dnes dopoledne, tentokrát novou trasou, ať mám nějakou změnu. Raději jsem to nepřeháněla a dala si svých tradičních 7km. V půlce trasy se mi podařilo šlápnout do díry (no, zrovna jsem v tu chvíli nekoukala na cestu, ale kolem sebe ) a zvrtla jsem si kotník, naštěstí bolest postupně odezněla, když jsem běžela dál. 

Odpoledne jsme s dětmi ještě na chvilku vyrazili do lomu (letos jsem se tam vůbec nedostala) trochu se smočit, letos už nejspíš naposledy. Už dnes byla voda celkem studená. Alespoň pro mého muže, který byl v lomu s dětmi i minulou neděli (já marodila se zády) a to byla prý teplejší. Tak jsem si zaplavala víceméně jenom já a muž byl v mělčí vodě s dětmi. Osvěžení to bylo příjemné, jsem ráda, že jsme šli.

První zářijový...

Od 1. září mám ve školce obě děti, a tak budu mít možnost jít ráno běhat i přes týden, ne jen o víkendu...Pokud tělo nebude moc zlobit, ráda bych zkusila konečně uběhnout 10km. Dnes pohodových 7km.

A co ještě musím zmínit, dnes měla Barunka premiéru s tátou na kole. Zatím spolu jezdili tak do vedlejší vsi a zpátky a muž jí slíbil, že až bude jezdit dobře, že spolu pojedou po Pelhřimova, (cca 15km) což pro ni byla velká motivace, celé prádniny o tom mluvila :-). A že dnes bylo krásně a léto pomalu končí, tak odpoledne vyrazili. Tatínek byl pyšný, že to v pohodě zvládla a rád, že se taky trochu projel, zpátky jel už totiž sám, na Barunku čekali na nádraží Kubík s dědou a babičkou, kteří jim přijeli naproti vlakem.
Mám z ní radost. Je fajn, že ji to baví. Když si vzpomenu na její začátky a čím vším jsme s ní při učení prošli...ale stálo to za to. Když ji teď vidím...jsem hrdá máma.

S větrem v zádech

Vyrážím v podvečer, abych byla do setmění doma. Vyhovuje mi raději chladnější vzduch, než teplo či horko, jaké bylo právě poslední dny. Už se vyloženě těším. Napřed si říkám, že se proběhnu jen k rozcestí a zpět (přeci jen nejsem úplně fit), ale nakonec mně to žene dál. Nazpět se mi chce běžet s větrem v zádech (občas s protivětrem) jak jen to rychle jde, uhánět a cítit, jak celé tělo pracuje, adrenalin stoupá, prostě pro ten pocit, kterého těžko dosáhnete, když běžíte jen tak na pohodu. Na závěr ještě můj oblíbený stoupák a pak kolem hřbitova. Rychle se stmívá a já vyklusávám domů. Nádhera.

(7km)

Zpátky doma

...a znovu na své staré trati. 8km.

Vodní nádrž Olešná/dovolená

Během naší letošní dovolené jsme na jednu noc zakotvili i v kempu Olešná u Frýdku-Místku. Jdu se tak pokochat po ránu  a nakonec po konzultaci s rybáři, jestli to jde, je z toho oběhnutá přehrada. Nelekejte se, tahle vodní nádrž není zas tak veliká, jak na první pohled vypadá. Vloni zde otevřeli cyklostezku kolem celé přehrady, trasa měří cca 4,5km (což jsem si dodatečně zjistila), prostě taková pohodová trasa, ani tu nevedou kopce jako u nás na Vysočině :-). Ráno byl na trase klid, potkala jsem jen jednoho spoluběžce v protisměru. Zato dopoledne tu bylo živo až moc. Nejvíc bylo bruslařů.

Dlouhá míle

...na mně čeká dnes ve 23.00 na ČT1. První díl seriálu jsem minulý týden prošvihla. Zas tak často se na televizi nedívám, tak pevně doufám, že nebudu zklamaná. Předtím jsem ale absolvovala praktickou přípravu, před chvílí jsem se vrátila z večerního běhu. Nejen že se běželo báječně, ale odměnou mi navíc byl nádherný západ slunce a hořící obloha, korunovaná duhou. To jsem ještě neviděla. Zrcadlovku s sebou opravdu při běhání netahám, bylo by to pěkné foto, ale ten nádherný pohled si budu dlouho pamatovat.

8,5km.

Horkotěžko

Ráno nějak nejsem schopna se vyhrabat z postele dřív než je slunce vysoko na obloze a  to už je na běhání pro mne moc teplo. Takže večer. Vyrážím po osmé hodině a nějak se pořád ne a ne rozběhnout (jo, asi bych neměla běhat, když nejsem zcela fit, ale už je to lepší než včera, tak se mi opravdu nechce sedět doma). Nakonec v půli trati chytám druhý dech a i navzdory protivětru si ten zbytek dnešního běhu užiju. Dokonce jsem za vedlejší vesnicí, kam běhám, potkala v protisměru na polní cestě taky běžící (asi) slečnu.

8 km

Na kole

Na běh jsem se dnes nějak zdravotně necítila (bacily útočí). Děti odjely k babičce na prázdniny, já zaparkovala auto do garáže a vytáhla jsem kolo. Letos teprve podruhé a zjišťuji, že je to hrůza, jakmile se vyskytne v dosahu nějaký kopec. A že jich tady máme (no jo, Vysočina). Měla jsem dnes pocit, že kdybych do kopce běžela, tak se na tom kole předběhnu. 

S ohledem na to, že nejsem zcela fit a že se nemusím hned první den bez dětí odrovnat :-) -12km.

Zataženo

...už od brzkého rána a já vybíhala s tím, jestli se vrátím suchá, nebo zmoknu. Běželo se pěkně. Les voněl po dešti a vzduch byl svěží. Jen když jsem se vracela, začalo lehce mrholit, ale jen lehounce. Raději takhle, než když svítí slunce a je horko.
7km

Konečně venku!

Už je to dost dlouho, co jsem běžela dál než trochu větší oklikou do garáže pro auto:-), a tak musím říct, dnes to bylo, jedním slovem, ÚŽASNÉ!!! Vážně mi to chybělo.
5km

Poprvé na kole

...všichni tři spolu - já, Barunka a muž. Zatím s ní jezdil jenom on, zatímco já jsem s Kubou.
7km

Jen tak pro radost

Do garáže pro auto.
2km .-)

Cyklistika a hokejové nadšení

Přišel odpoledne domů muž s dětmi a s nadšením v hlase mi hlásil, že náš Kuba už je hotový "cyklista" a že prý jezdí úplně sám (jsem mu to říkala, že ho držím už jen jako:-). Samo, ještě bude chvíli trvat, než se naučí nasednout a sám rozjet a slézt z kola, ale jak se rozjede, tak jede sám, bez držení. Však má čas, tři mu teprve budou a já jsem ráda, že ho kolo baví. Moc mu pomohlo s držením rovnováhy ježdění na koloodrážedle. Teď na jaře jsme ho posadili na kolo (vloni nedosáhl na šlapky) ještě s postranními kolečky, aby se naučil šlapat. Vyjel s nimi asi třikrát a když jsem viděla, že šlapání zvládá bravurně i vnímá a soustředí se celkem na jízdu(což byl velký problém u Báry a to začínala později), tak jsme kolečka odmontovali. Další tři jízdy bez koleček a je to. Mám z něho takovou radost...

Doma se žije hokejem. Počkala jsem si, až naši hokejisté zvítězí nad Ruskem a děti půjdou spát a pak jsem vyběhla ven. Moje drahá polovička zůstala doma s dětmi a sledovala finále :-).
Dnes pohodových 6km.

První květnový

běh. Dopoledne jsem se koukala na maraton, žasla nad rychlostí cca 20km za hodinu a odpoledne jsem vyběhla svým hlemýždím tempem:-). Dnes částečná změna trasy - část jsem si dala přes les a luka, zpět po silnici, celkem 7a půl km. Jen mám poslední dobou pocit, že mi ta jarní kvetoucí příroda nějak nesvědčí... :-(.

Bezva relax

na bazéně s mužem a se synem.
A já si navíc trochu zaplavala (500m).

Napřed povinnosti

..potom zábava. Takže napřed odvést dceru do školky a pak si jít zaběhat.
7km.

Výjimečně

ve středu, protože mám muže doma, můžu vyrazit na cvičení Pilates. Dnes je to hodina speciální, zaměřená na správné držení těla, dýchání a zpevnění svalů, které jsou k tomu zapotřebí. No, zlatá klasika. :-).

Pro auto

...do garáže, lehkým klusem 1,5km.

Nová trasa

 Na Černov 5km běh, 1,5km rychlé chůze.

V terénu

Konečně. Letos poprvé. Pět kilometrů, nahoru a dolů, loukami, polními cestami i lesem.  Z toho čistého běhu cca čtyři a půl, protože lesem přes kořeny a další nástrahy v šeru vážně běžet nešlo. Podařilo se mi vyplašit dvě srny od večeře a jednoho ušáka, který chudák nevěděl, na kterou stranu utéct, lesem se rozléhal ptačí zpěv, ten večerní, hlasitý, a přesto znějící úplně jinak než za bílého dne a mně bylo krásně.

Jinde

Lehký jogging.
Kolem Labe, v Numburku.
7.30 místního času.

Miluji

...večerní běh. Nabíjí mne. Běží se mi lehčeji, když nevidím, kolik ještě zbývá... Lépe se soustředím, snad proto, že můj pohled je omezen, čelovka osvětluje jen ten potřebný kousek cesty přede mnou a já nejsem zbytečně rozptylována okolím. V tu chvíli existuje jenom tma a já, hvězdy nad hlavou a ON. A někdy mám ten pocit, že není nahoře v nekonečném vesmíru, ale jako by běžel se mnou.

Dnes  společných sedm a půl kilometrů :-).

Mad about running

To takhle jedu večer s dětmi autem pro muže, aby nemusel spát v nedalekém městě v zaparkovaném kamionu, ale raději si užil doma pohodlné postele (a manželky) a na zpáteční cestě dostanu ten šílený nápad se proběhnout. Aspoň kousek. Mám na sobě totiž rifle, mikinu a svetr, vskutku ideální odění  k běhu, ale boty na běhání,  ty na nohou mám. Až přijedeme domů, bude třeba uložit děti a v devět večer už bych se pak bála sama někam vyrazit. Naštěstí je můj muž po více jak desetiletém soužití se mnou zvyklý na ledacos, a tak mne kousek před domem vysazuje. A protože s sebou nemám čelovku ani jiné osvětlení, popojíždí za mnou a svítí mi na cestu. Jako ta světluška. Nejlepší světluška na světě. :-)

Nakonec z toho jsou necelé tři kilometry a zajímavý zážitek pro všechny zúčastněné - Barunka se prý bála, že mne tatínek přejede, Kubík jen koukal.

Jaro

Jde cítit ve vzduchu a já mám spoustu energie. Člověku se hned jinak vstává, když ho ráno probouzí sluneční paprsky, a ne šedivé sněhové mraky. A jak začnou vyzpěvovat ptáci, je mi také do zpěvu. A do běhu... jen ty děti mi pořád nějak nestačí. No, holt se musím přizpůsobit jejich tempu :-).

sobota 12.3. - 5km
neděle 20.3. - 6km

Konec února...

...je tady a je to bída. Od vánoc marodí jedno či druhé dítě a nebo já. Střídáme se poctivě.
Podařilo se mi za celý měsíc vyběhnout jen dvakrát :-(. Tak jen doufám, že v březnu to bude lepší.

neděle 20. února
běh 3,5km - vzhledem k námraze jsem běžela jinou trasou (prvně) a nějak to nešlo:-(

neděle 27.února
hodinka Pilates v nevytopené hale, což mi, mám takový pocit, víc neprospělo než prospělo, neb opět marodím:-(

Plně využitá

Na televizi koukám pomálu, spíš vyjímečně. Jestli to není dáno i tím, že televizi jako takovou doma nemáme, jen TV kartu v počítači a internet je dostatečně velký žrout času. Občas je to schýza, jsem na netu a televizní program v pozadí jen poslouchám a občas, když to vypadá zajímavě, přepnu na obraz. Když už něco sleduji, než u toho žehlit nebo se jen tak válet, raději sednu na rotoped, asi abych měla pocit, že pro sebe dělám něco užitečného? Každopádně lepší, než to žehlení. 10km ve čtvrtek, 15km dnes večer.

První únorový "běh"

Je to už skoro měsíc, kdy jsem vyběhla naposledy. Po nemoci, muž mne hubuje, že nejsem ještě zcela fit, ale já už nemůžu vydržet. Dávám si tedy jen necelé 4 kilometry, cítím, že nohy oslabené chřipkou nechtějí ještě moc poslouchat, těžko hledám to správné tempo. Ale jinak jsem potěšena. Myslela jsem, že to bude mnohem horší a bylo to fajn. Opravdu jsem si to dnes užila. Už abych mohla zase vyrazit.

Únor bílý...

...rýma sílí :-(

Že já na ten bazén vůbec šla. Teď tu kýchám a prskám a mým nejlepším přítelem je pro tuto chvíli kapesník a hrnek teplého čaje.

Bída s nouzí

...tak bych zhodnotila mou pohybovou aktivitu v druhé půlce měsíce ledna. Krize.
Tak alespoň pro pořádek zaznamenávám:
neděle 23.1. - Pilates
čtvrtek 27.1 - rotoped -10km
neděle 30.1. - trocha toho plavání
 a nějaké to domácí posilováníčko mezi tím.

Víkend

V sobotu večer si dávám pohodových pět kilometrů po silnici, počasí akorát, teplota lehce nad nulou, takže nemusím řešit namrzlou vozovku a Měsíc svítí jako rybí oko.  Nádhera.

V neděli místo běhu dám přednost hodince na Pilates. Máme skvělou cvičitelku, která to s námi umí a nenechá nás, abychom se ulejvali. Proto mne to taky baví, je to fajn možnost procvičit a protáhnout celé tělo. Přeci jen, běh je trochu jednostranná záležitost.

S dětmi na krku

...si moc nezaběhám, tož se těším na víkend, až mužskej dorazí domů a já budu moct vypadnout. A tak aspoň proháním rotoped. Dnes našlapáno 11km na větší zátěž, což se ke konci přestalo líbit pravému koleni, ale jinak dobrý. Poslední měsíc nezlobilo, ale na šlapání nejspíš budu zase muset použít bandáž. Při běhu mi to pomohlo, tak uvidím, zda to pomůže i teď.

Na tenkém ledě

jsem se ocitla, sotva jsem doběhla na konec obce. Pro příště si budu pamatovat, že v  takovémto počasí to musím vzít po jiné silnici, takové, kterou silničáři udržují. Nesmeky (prozatím) nevlastním a vlastně, byly by mi na tomto povrchu co platné? Asi se budu muset poptat zkušenějších.

Otáčím domů. Tam si zřejmě říkají, že jsem dnes rychlejší než blesk:-). Osvětluji situaci a náhradou si dávám 8 km na rotopedu. Už dlooouho tady stojí ladem. Tedy, ne tak úplně. Nejvíce ho používají děti.  Jako prolézačku, šlapadlo nebo mašinku :-). A taky je to skvělý věšák na kabelky a slaměné klobouky. Nejvyšší čas, aby začal plnit svůj původní účel.

Večerní běh

má něco do sebe. Pro mne zcela určitě. Jeho kouzlo jsem objevila teprve nedávno, vlastně jsem k prvnímu běhu za tmy byla donucena okolnostmi, ale zjistila jsem, že mému samotářskému naturelu sedí, a to moc. Ano, vím, že mnohdy lidem přijdu divná, když na sebe prásknu, že nejraději chodím ven po setmění, když už venku není tolik lidí či se ráda procházím ve slotě a psotě z téhož důvodu. Mlha a déšť, to je moje.

Vybíhám i dnes, kolem páté hodiny odpoledne, když už na krajinu padá tma. Běžím po silnici, a tak je důležité, abych byla vidět. Reflexní oblečení s páskou na pravé paži a čelovka to jistí. Teplota lehce pod nulou, což pocítím mezi lesy, kde už je mokrá silnice namrzlá a já se neplánovaně sklouznu. Jinak se mi běží lépe než ve dne, protože viditelnost je značně omezená, a to mi vyhovuje, utíká to rychleji a ani ten  dlouhatánský pozvolný kopec, který mi po ránu přijde nekonečný, jako by nebyl.

Dnešní uběhnutá vzdálenost - něco přes 4km.

Na bruslích

Dnes, vzhledem k předpovědi počasí, mi bylo mým drahým mužem oznámeno, že mám poslední možnost  v tomto týdnu vyzkoušet brusle, které jsem si zakoupila již vloni, ale nedostala jsem se ani k tomu se na ně postavit. Nabrousit jsem je nechala až minulý týden - po vánocích.

A výsledek hodinky strávené na rybníku?

Po více jak třinácti letech stojím opět na bruslích.  Vypadá to, že jsem na nich nestála ještě nikdy.

Zjišťuji, že můj muž, který na bruslích nestál  víc jak třicet let, bruslí rozhodně líp než já a je při tom strašně sexy :-). Na rozdíl ode mne.

Jezdit na bruslích ruku v ruce se svým mužem je strašně fajn. Doufám, že si to brzy zopakujeme.

Poznávám, že led je pořádně tvrdý. Odnáším si naražený zadek, rameno, kyčel a pravé koleno tak, že kulhám.

Nevadí, stejně se těším, až půjdem zas...

Dál

Dnes se mi běží lépe než v neděli a tak se rozhodnu běžet dál. Dle měření trasy jsem uběhla asi 6km. Je 5  stupňů pod nulou, nádherné počasí, sluneční paprsky vítězí nad mlhou v údolí. Po doběhnutí cítím víc některé svaly na nohou, jinak v pohodě.

Letos prvně

vyrážím - po silnici, protože tam se dá v tomto počasí běhat celkem bez problémů. Má obvyklá trasa terénem, kudy jsem běhala ještě na podzim, nepřipadá v úvahu, protože je pod sněhem. Dnes 4km + posilování.

Sny

Snad každý člověk má svůj velký sen. Někdo bude stále jenom snít...po celý svůj život. Jiný udělá vše pro to, aby se ten jeho sen stal skutečností.

Já se rozhodla pro to druhé... i když to bude "běh na dlouhou trať".